Blbosti není nikdy dost…
www.inadhled.cz Automobilismus prochází bouřlivým obdobím. Nedá se říct rozvojem, protože většina cestiček směřujících dopředu je slepých. Fantastická doba motoristických pionýrů a průkopníků je pryč, nastalo období represí, přikázání, zákazů a projevů zvýšené úrovně demence zákonodárců.
Auta si prošla zajímavým vývojem. Postupně se nezměnila jedna jediná věc. Tou je nástroj potřebný k jízdě, tedy kola. Ta se sice také nějak utvářela, nicméně kulatá zůstala po celou dobu historie tohoto dopravního prostředku. Co však už dávno stejné není, to jsou pohonné hmoty. Konstruktéři poháněli vozidla různými zdroji energie. Byla tu pára, různé druhy plynů, elektřina, nafta, petrolej, benzín. Potkat jsme mohli řvoucí pekelné stroje i tiché plíživé limuzíny. Rozmanitost vozového parku byla vždy tím, co dělalo toto prostředí atraktivním. Snaha tvůrců, designérů, zkušebních pilotů i finálních výrobců byla nakonec korunována úměrným zájmem kupců a spotřebitelů, fandů i fanynek.
Doba se mění a majitelé vozidel se postupně stali rukojmími mocenských struktur, také různých ekoaktivistů a v neposlední řadě i finančních úřadů. Daňové zatížení všeho, co s motorismem souvisí, je už našponováno nadoraz, přesto snaha zpoplatnit ještě cokoliv, co by se dalo, neutuchá. Několikanásobné daně se platí při samotném pořízení vozidla, pokračují při nákupu paliva, maziva, v servisech, při používání silnic a dálnic, parkování, likvidaci. Automobiloví výrobci musí splňovat stále více podmínek. Emise, ochrana posádky, chodců, schopnost recyklace materiálů, na tom všem se podílí velmi složité a drahé výrobní procesy.
Nyní přišli němečtí politici s dalším geniálním nápadem. Představují si, že v roce 2030 by byla v celé EU ukončena výroba automobilů se spalovacími motory. Předně je třeba si uvědomit, že pět největších lodí na světě vyprodukuje tolik škodlivin, kolik jich dokážou do ovzduší vypustit všechna auta na Zemi. Velkých ,,parníků‘‘ je však daleko více, k nim přidejme letadla a lokomotivy. Automobily se spalovacím pohonným ústrojím jsou poté pouhým zrnkem písku v poušti. Přesto velká francouzská automobilka ukončuje výrobu dieselových agregátů již nyní, jejich složitost se vyšplhala na hranici ekonomické únosnosti. Emisní normy se dostaly tak daleko, že dodržet je bez podvádění nedokážou už ani ti nejvyspělejší výrobci. U benzínových jsou udávané nereálné spotřeby a tím i emise (Porsche Turbo s 540k má mít průměrnou spotřebu 6 litrů na 100 km a ve městě do devíti litrů, aspoň tak to prezentuje výrobce ve svém autosalonu. Upozorňuje, že hodnoty se mohou změnit dle způsobu jízdy. To byste ho museli nést na zádech). Naftový motor se dostal do situace, kdy už je na konci vývojové křivky. U benzínových jsou ještě jisté rezervy, jejich cena však bude postupně stoupat.
Dle některých politiků přichází doba elektřiny. Nikde dosud nebyla uveřejněna studie hovořící o kompletních nákladech na výrobu i likvidaci baterií, její úroveň zatížení životního prostředí, podobné je ignorováno i při produkci a přenosu elektrické energie. Také náročnost na výrobu samotných elektromotorů a relativně nízká praktičnost vznikající malým dojezdem zvyšuje cenu vzniku i provozu těchto dopravních strojů. Samozřejmě existují i pozitiva, jako je třeba plynulý zátah, brutální zrychlení a vcelku esteticky dobré zpracování některých modelů špičkových výrobců, ovšem při nákupu Vám pravděpodobně spadne při placení čelist.
Donedávna jsme si mysleli, že konec benzínových pump přijde s vyčerpáním zásob ropy. Její cena se však přestala zvedat, byla objevena další naleziště, zdokonaluje se účinnost její těžby. Dalšímu zdokonalování klasických motorů tak nic nebránilo, dokud se neobjevili nejdříve ekoteroristé pojmenovaní jako Zelení a později alibisté s řad politiků. Touha po moci, snaha ukazovat vlastní sílu a naprosté odtržení od reality se staly hnacím zdrojem pro vznik restrikcí všemi směry, automobilismus nevyjímaje. Jak už jsme si řekli na počátku, motorista je snadnou kořistí. Z dílny politiků jsme nedávno zaslechnuli cosi o zákazu výroby kapotovaných motocyklů pro silniční provoz, nyní tedy přidali likvidaci klasiky a prosazování technologie, která má k dokonalosti a použitelnosti daleko.
Jde o další snahu omezit vše, co přináší lidem radost, je součástí jejich života. A já se ptám:,,Kdy řekneme dost a začneme bránit to, co nám je vlastní?‘‘. Je nejvyšší čas k výměně těch, kteří nám v Evropě i u nás vládnou. Nejen kvůli autům…
J3.K