Čas zatáček

  Teplejší měsíce roku jsou skvělou dobou přinášející nevšední okamžiky motoristům. Možná jde o pár posledních let, kdy bude možné vlastnit soukromě vozidlo, navíc s krásně znějícím zvukem linoucím se z naleštěných koncovek výfuků. Proto je třeba využít možnosti být ještě svobodným a zažít pocit svobody, který Vám silný stroj dává. Až jednou přijde doba, kdy za Vás bude rozhodovat buď elektronika, nebo ústředí vycházející z informací získaných černou skříňkou ve Vámi sdíleném vozidle, bude pozdě se ptát: A co děti, mají si s čím hrát?. On totiž s postupnou zamýšlenou likvidací radosti zvané motorismus nastává i problém v tom, zda vůbec mládež a děti vést k umění ovládat pedál plynu či otočnou rukojeť na řídítkách motocyklu. Protože nikdo, neví, jak se tito dnes mládežníci budou přemísťovat za deset let. Ne každý má k dispozici soukromou plachetnici a létací balón. Pokud bychom však všichni tátové vedli naše ratolesti k lásce k technice a motorům, to místo preference počítačů, pak by nynější generace místo čučení do monitorů a pátečního stávkování za klima radši proháněla po loukách plných krav a v uličkách mezi vepříny své motorky a na silnicích bychom nepřišli o mohutné osmiválce a naleštěné stroje. Udělali jsme chybu a rozmachem compů a mobilů připravili budoucí generace o skutečnou radost.

  Jezdíte li na motocyklu, nechávají Vás chladnými dálnice a nudné rovné úseky. Zatáčky totiž patří k vynikajícím zážitkům a máte li v hlavě mozek a klid na duši, dokážete si je užít i bez zbytečných pádů a úrazů. Především starší bardi si kolikrát říkají, jaké štěstí je, že i přes desítky let trávených v sedle motorek žijí. Eskapády, které jsme prováděli v době nevybouřeného mládí, stálo mnohé život, jiné plno šroubů v těle a jizvy připomínající útok krokodýla. To i přes statistiky tvrdící, že nejvíce motorkářů umírá po dosažení 40ti let. Je to asi sebeuspokojením a nabytím dojmu, že dotyční už vše umí. Jenže se zhoršuje postřeh, ztrácí se síla a při pádu je tělo křehčí. Každý preferuje něco jiného. Někomu se líbí vracáky, jinému zalomené pravoúhlé zatáčky, další má rád dlouhé oblouky či rychlá esíčka. Pózéři staví své stroje na městských křižovatkách na zadní a naopak fajnšmekři se vzdělávají především na závodních okruzích. No a nakonec tu jsou blátožrouti na kroskách, jimž se prostor stále zmenšuje. Záleží tedy, na jaké kategorii motorek jezdíte a kolik najezdit chcete. Každopádně jsou motocykly jistou mírou pro individualisty, a pokud nejste nuceni jezdit denně a za každého počasí, jsou projížďky jedním z nejkrásnějších způsobů, jak postupně likvidovat zásoby ropy.

  U sportovních aut je to podobně.  Máte li některou z odrůd zážitkového motorismu v garáži, jistě víte, jak příjemné je vyjet někam, kde se nevyskytují chodci a cyklisté, cesta vede jinudy než jen rovně, kde můžete stáhnout střechu a vnímat krásu okolní přírody při relativně pohodovém pohybu, nebo naopak zamáčknout plyn do podlahy a doufat, že škodič s radarem v ruce stojí na úplně jiném místě, než jezdíte. Hustota dopravy je bohužel nepřítelem a podobně i ti, pro které je auto nutným zlem, které slouží k převozu vajíček z chalupy domů do paneláku. Přesto existují místa slibující nirvánu v podobě ostřejší jízdy. I zde se liší to, co kdo preferuje. V Evropě všichni básní o Stelviu, ale upřímně… nahoru ve vrácákách neukážete, co umíte, protože jsou natolik pomalé, že můžete buď jen driftovat, nebo prostě řadíte až na jedničku. Výjimkou jsou hybridy, u kterých elektromotor zajišťuje dobrý kroutící dojem při výjezdu, třeba BMW i8. Ale upřímně, opravdu toto chceme? Cestou dolů lze zažít více zábavy, ale musíte mít kvalitní brzdy a trochu volno. Pak můžete spěchat, jenže nemůžete. Je tam takový provoz, že to nestojí za to riskovat zdraví všech. Takže jinam, Alpy poskytují moc možností. Vyhněte se dálnicím a najdete skutečně krásné silnice i mimo obvyklé průsmyky. Navíc bez dozoru přísných policistů a nebezpečných cyklistů. To platí pro Itálii, Švýcaři nemají smysl pro Vaši zálibu vůbec a v Rakousku zase přesně ví, kde na to šlápnete a rozhodně udělají vše proto, aby Vám tu radost okořenili pokutou.

  Motorismus se stává uměle vytvořeným nepřítelem společnosti. Ekoteroristé nám tvrdí, že auta jsou tím, co otepluje planetu. Zapomínají záměrně na sluneční a měsíční cykly opakující se po miliardy let, na jiná rizika spojená s existencí planety a přírodních zákonů na ní. Přitom největší nepořádek  je tam, kde auta a motorky vůbec nejsou. Himalájská údolí plná odpadů, plastové hory před Káhirou a umělé ostrovy v oceánech a mořích tvořené umělou hmotou jsou daleko větším průšvihem. Začaly poslední krásné dny, takže vytáhněte své stroje bez ohledu na prskání Vašich stávkujících potomků a zatočte párkrát volantem či položte svůj stroj ,,na koleno´´ a prožeňte ho zatáčkou, nebo se jen tak prostě s větrem ve vlasech v kabriu, či při pohodovém brumlání chopperu  vydejte vstříc dálkám. A bude li mládežník protestovat ještě více, ať se vydá za týden do školy pěšky, brzy ho to nerealistické kritizování přejde.

J3.K