Chování chodců na přechodech
www.inadhled.cz Již nějakou dobu je pravidlem, že různě se pohybující předměty a živočichové mají své prostory, které jim jsou určené. Vzduch patří letadlům, ptákům a dobrodruhům na různých padácích a vzhledem k relativně řídkému provozu dochází ke kontaktům jen zřídka, většinou vítězí ten větší. Nicméně pravidla jsou daná, koridory předepsané a nedodržovat je by bylo hazardem, kterému se téměř všichni ve vzduchu vyhnou. A až na výjimky se přizpůsobují i ptáci.
Voda je předurčena lodím, plavcům a vodním živočichům. I zde záleží na velikosti a výjimkou je nebezpečné a agresivní chování predátorů, jejichž představitelem je žralok. To už bychom ale zašli do detailů věnujících se potravním řetězcům, ve skutečnosti po stránce dopravy i zde je poměrně jasno. Každý se pohybuje ve svém teritoriu a jeho opuštěním sice riskuje, ale s vědomím potřeby větší opatrnosti se to dá zvládnout.
Na souši je vše jinak. V přírodě i zde platí pravidlo o velikosti. Rozeběhnutému slonovi uhne z cesty každý a ve vlastním zájmu. Hustota dopravy a pohybu je samozřejmě větší, zvláště tam, kde se objevil člověk a vybudoval silnice. Pohyb se výrazně zrychlil, dokonce díky automobilům natolik, že ne každý je schopen vnímat jeho rychlost, odhadovat místo křížení drah a dochází ke vzájemným střetům. To se týká především zvěře a automobilů. Zvíře totiž nemá natolik vysoké IQ, aby dokázalo předvídat a reagovat, nepochopí, kam až jeho příbuzný, tedy člověk, došel s technikou.
Bohužel se podobně, jako zvěř v přírodě, chovají někteří lidé. Nemám teď na mysli ty, kterým vlastnictví auta dalo možnost stát se predátorem, ač v podstatě jde v tomto případě často o zamindrákovaného jedince nemající schopnost zvládnout sebe samotné, natož složitou techniku. Ne však každý dynamicky se pohybující řidič musí být zároveň tím špatným, jsou i tací, kteří prostě auta nejen milují, ale i ovládají. Chováním neslučujícím se často se základními instinkty potřebnými k přežití myslím především aroganci a tupost některých exemplářů chodců. Tím je občas i každý z nás řidičů, rozhodně se však pozná, kdo řídí auto a kdo se pouze nechává něčím vozit.
Ten rozdíl zaznamenáte nejvíce při přecházení silnice, tedy koridoru určeném vozidlům. Opěšalý řidič se pečlivě rozhlédne, je jedno, je li to na přechodu nebo mimo něj, odhadne vzdálenost, rychlost, zváží možnosti a dle toho všeho přejde, nebo radši počká. Ne tak konzervativní pěšák. Vědom si svých práv vycházejících ze zákonů vytvořených tupým teoretikem, je připraven kdykoliv vstoupit do vozovky tam, kde je na zemi namalovaná zebra. Bez rozmyslu a rozhlédnutí. Může se stát, že mu to projde, ale také hrozí velmi důrazný atak s o dvě tuny těžším jedoucím předmětem, za jehož řízením je jenom chybující člověk. Následky mohou být různé. Pokud řidič ubrzdí svůj stroj, ortodoxní chodec se uprostřed přechodu zastaví a začne hrozit. Pokud se zastavit nepodaří, získává přecházející podobu masařky nalepené na čelním skle. Chybu nerozhlédnout se a nezanalyzovat situaci už asi nikdy nezopakuje. Jenže….
Každý z nás má své myšlenky, starosti, povinnosti. Být chodcem na silnici znamená přijmout rizika střetu s autem. Ta srážka se nedá vyhrát a sebetěžší trest pro řidiče život, a ani utrženou končetinu v lepším případě nevrátí. To by si měl uvědomit každý z nás a ne se spoléhat na cár papíru v podobě zákona. Ten řeší následky střetu, ale nikoliv to, jak na silnici neumřít. Tak vezměme už konečně všichni rozum do hrsti a na silnicích i v jejich blízkosti spolupracujme. Protože když to neuděláme, jde jen o následky fyziky a ty jsou pro chodce hodně bolestivé. Někdy i tehdy, přetrhnul li se člověk za volantem při snaze střetu zabránit.
Zdraví nás všech stojí za tu trochu přemýšlení, strachu, času i pokory. Nikdo nechce chodce zranit, ani zabít. Jenže kolik z nich si o to sami často řeknou. A absolutní přednost na přechodu neexistuje, je to jen chiméra přenesená na papír. Nespoléhejte na ni.
J3.K
