Co je a volantem skutečně nebezpečné? První díl.

  Na speciálním místě mimo pořadí by se z jeho pohledu umístil alkohol, drogy. To proto, že autor článku ani jedno nekonzumuje, ale vidí změnu chování u lidí kolem sebe. Přesto nesouhlasí s absolutní nulovou tolerancí, hodnota na úrovni jednoho malého dvanáctistupňového piva by měla být únosnou hranicí, při které je možno řídit bezpečně i v případu, že se napije abstinent. U drog je to něco jiného, zde už jen jenom jejich požívání značí o jisté neschopnosti sebeovládání a jejich konzument v autě nemá co dělat. Tyto dva důvody jsou jaksi mimo ostatní příčiny nehod, jsou samostatnou kategorií. Patří k nim ještě třetí, tím je únava. Její nebezpečí tkví v naprosté nemožnosti reagovat a měnit běh událostí. Riziko řízení za přítomnosti těchto tří atributů je za hranicí únosného rizika. Co je ale dále opravdu nebezpečné, řídíme li?

  Na prvním místě je psaní sms na mobilním telefonu. Vzhledem k rozměrům samotného přístroje je vyžadována veškerá pozornost klávesnici a obrazovce, na samotné řízení nezbývá už dostatečné množství koncentrace a řidič vůbec nereaguje na změnu směru, nevnímá povrch vozovky, ignoruje vzniklé překážky. Čtení zpráv je o něco méně nebezpečné, ale opravdu jen o malinko. K těmto činnostem je možno přiřadit ještě nastavování navigace za jízdy a při jízdě na motocyklu používání hands free všeobecně. Také zapalování cigarety i proces jejího kouření a rozbalování svačinky tvořené z ne zrovna homogenních součástí (například rozpadající se hamburger) patří k činnostem, které za volantem způsobují to nejhorší. Navíc je jedno, v jaké rychlosti vykonáváte tyto činnosti. Ať už jedete stovkou po dálnici, nebo kličkuje třicítkou mezi přechody a ostrůvky, jde vždy o vrcholný hazard nejen se svým, ale i cizím životem

  V minulých odstavcích jsme popsali top rizika. V druhé skupině je poslech velmi hlasité hudby a telefonování s hands free. Obojí velmi omezuje naše vnímání zvuků, u telefonních hovorů navíc často odvádí pozornost i vizuální hledání toho, kdo mluví a oči často míří směrem k reproduktoru a ztrácí možnost reakce na většinu podnětů. Člověk ztrácí stoprocentně možnost ukládat do paměti cokoliv z projeté trasy, a pokud se ho na ni zeptáte, ví jen, že ji projel automaticky. Což by nevadilo, nicméně to svědčí o nekoncentrovanosti. Sem je třeba přiřadit ještě řvoucí potomky na zadním sedadle a hádající se partnerku na místě spolujezdce. Jsou to situace, ve kterých je vozidlo mikrosvětem odizolovaným od vnějšího světa a reakce řidiče je ovlivněna prostředím, ve kterém pracuje.

  Ve třetí skupině je až samotné telefonování s přístrojem v ruce. Většina aut už je řiditelná jednou rukou, navíc máte li přístroj dobře nastavený a ovládání je jednoduché, je to stejný stav, jako když hovoříte se spolujezdcem. Patří sem i špatné návyky na křižovatkách, kdy řidič již pozoruje přijíždějící vozy a zapomene na to před sebou. Dále bych přidal vyhledávání stanice v rádiu, každopádně výrobci už to ví a snaží se dávat ovládání multimédií na volant. Trochu se obávám nového trendu internet do auta.

  Zatím jsme se dostali k těm nehorším chybám, které řidiči dělají a tím omezují svou reakční rychlost na podněty kolem sebe. Mnohé z nich umožňuje stále jednodušší ovládání vozidel a různé systémy asistence v moderních vozidlech, které otupují naše schopnosti. Hlídání jízdy v pruhu, vzdálenosti aut před sebou, zvukovou signalizaci při parkování, to vše jistě občas nabádá k jiným činnostem. Ale sedněte si do vozidla, které nemá posilovače, neukolébá Vás luxusním vybavením, vraťte se o plno let zpátky, nebo se svezte v hardcorovém autě schváleném pro silniční provoz a zjistíte, jaké to je mít potřebu se soustředit na samotné řízení a ani Vás nenapadne zvednout zvonící telefon, protože to prostě nelze. Občas by to měl každý zažít. V příštím dílu se budeme zabývat jinými příčinami nehod i tím, jak jsme strašeni a omezováni.

J3.K