Co je za volantem skutečně nebezpečné – díl druhý

  Nedodržování vzdálenosti mezi vozidly je velmi často důvodem patálií především ve městě, občas však i na dálnicích. Nejde ani tak o to, že by řidiči neuměli odhadnout schopnost své vozidlo ubrzdit, ale určitou rezervu vyžaduje především uvědomění si, že ne vždy je naše pozornost věnovaná autu před námi stoprocentní a zároveň před to auto nevidíme. Nemůžeme také spoléhat na to, že jeho řidič dělá vše, co má a věnuje se provozu před sebou. Může se pak snadno stát, že se před námi náhle objeví zeď v podobě do výše zvednuté zadní části automobilu jedoucího před námi a je jen na nás, jak zareagujeme. Ti nejzkušenější mají zmapované okolí svého auta a stihnou uhnout třeba i přidáním plynu, ti nepřipravení dají pěknou ránu. Pokud to ubrzdí, je třeba se zapřít a čekat pozdrav zezadu. Pokud by jste si udržovali správnou vzdálenost, eliminovali by jste nebezpečí, které zvyšuje pouze ten, kdo se do mezery před Vámi nacpe z jiného pruhu. Ale i to chce klid a mezeru si opět udělat.

  O pásech se napsalo mnohé a jejich smysl je zjevný. Přesto i zde občas s jejich používáním má pár lidí problém a někdy oprávněný. Ale od začátku. Vůbec nelze diskutovat o připoutání spolujezdce a dětí. Spolujezdec nemá před sebou nic, co by mu zabránilo v případě nehody v opuštění sedačky směrem vpřed, děti zase přinutíte zachovat relativní klid a tím jej i získat sám pro sebe. Pokud mluvíme o městě, kde se pohybujeme pomaleji, je trošku sporné být připoután za volantem, v padesátikilometrové rychlosti se řidič udrží bez problémů volantu, navíc náraz předvídá, přesto se bere v potaz celé spektrum lidí za volantem a vše se přizpůsobuje těm méně schopným. Možná by právě zde měla legislativa u samotných řidičů znát pojem na vlastní nebezpečí. To by se samozřejmě netýkalo ostatních pasažérů, tam je připoutání pásy v pořádku.

  Dalším šokem na silnici bývá nedání přednosti v jízdě. Jde o prohřešek, který hraničí s vraždou. Jistě. Může nastat stav, kdy je přijíždějící vozidlo z nějakého důvodu přehlédnuto. Může to být kvůli překážce ve výhledu, svítícímu sluníčku, splynutí vozidla s okolím, nejčastěji je to však špatný odhad vzdálenosti a rychlosti přijíždějícího stroje, vlastní sobectví a neschopnost. Zásady by měly být dvě. Pokud přijíždíte ke křižovatce po hlavní, vždy počítejte s nedáním přednosti a buďte připraveni na úhybný manévr, nespoléhejte na pozornost jiných. A pokud po vedlejší, nejdříve nechte odjet auto před Vámi a teprve poté se soustřeďte na vozidla přijíždějící po hlavní. Počítejte s tím, že motocykly jsou rychlejší, autobusy a kamiony nezabrzdí jen tak a ostatní jsou si jistí tím, že je vidíte.

  Samostatnou kapitolou je stav našich vozovek Především jejich třetí třída s často utrženými krajnicemi a dírami o velikosti vědra, stromy v těsné blízkosti a zarostlé krajnice i v křižovatkách bývá odstrašující. O D1 není třeba hovořit, bohužel dálnici připomíná jen počet pruhů.

 Důležité je si uvědomit, že neznáte nikoho z těch, kteří řídí auta kolem Vás, nevíte, v jakém jsou rozpoložení, netušíte, na co myslí. Bohužel, každý je v autě sám za sebe a i když existující pravidla dávají určité předpoklady k tomu, že se vyhnete střetům, pravda je jiná. Je třeba být stále ve střehu.

J3.K