Co je za volantem skutečně nebezpečné – díl třetí

  Alkohol, drogy, únava, telefonování, kouření a další podobné činnosti jsme už popsali. Nyní se budeme zabývat dalšími záležitostmi, které už tak jasné nejsou. Různí odborníci nás přes média často masírují svými názory, ale plno příčin nehod vytváří samotná legislativa a její uvádění do praxe. O retardérech, nevhodně navržených kruhových objezdech i přechodech pro chodce jsme už na inadhledu psali a vracet se k nim je zbytečné, všichni máme své zkušenosti. Každý řidič má určité instinkty, většinou uvažuje logicky, a pokud narazí na umělou překážku, která  se logice vymyká, dochází ke zbytečným karambolům, protože mozek ji prostě nečeká.

  U velkého množství nehod je jako důvod uvedeno nepřizpůsobení rychlosti. Někdy je dodáno stavu vozovky. V tomto případu jde buď o změnu klimatických podmínek, nebo pouze o neschopnost dopravním policistů zjistit skutečnou příčinu. Vážným nebezpečím jsou lesní úseky v zimě a různá přemostění, ze suché silnice se rázem automobil dostane na náledí a problém je na světě. Pravdou je, že až velmi zkušený řidič dokáže tyto situace předvídat a být na ně připraven. Jinak je však vysoká rychlost a výroky o ní často pouhým bičem na řidiče. Pravdou je, že hustota dopravy je výrazně větší, než bývala kdysi, na druhou stranu jezdíme v autech, která jsou výrazně jinde, než ta před dvaceti léty.  Naprosto nesmyslná nejvyšší povolená rychlost na dálnicích a některých přehledných silnicích je proti logice a zelená loby z nás často udělala stádo táhnoucí se pomalu i tam, kde to je zbytečné. Navíc stále se zvětšující postihy a hlídání těch zlobivých z řidičů dělají především pozorovatele krajnic a vyhledávače radarů. Degradací je jejich umísťování především tam, kde logika hlásí snížené riziko střetu s čímkoliv a přesto je přítomno omezení rychlosti.

  Je pochopitelné, že po silnici se pohybují různě zdatní jedinci a je třeba pravidla přizpůsobovat těm méně zdatným, na druhou stranu nejčastěji jsou postihováni právě ti, kteří své vozy ovládají na vyšší úrovni. Přesto by se osvěta dopravních policistů měla zaměřit právě na ty, kteří dostali řidičský průkaz omylem. Jede li někdo na padesátce třicet a je postižen ten, kdo jej šedesátkou předjede, není to správné. Hon na čarodějnice a různé rafinované pochytávání lumpů překračujících rychlost se stalo doktrínou dopravní policie. Samotným výběrčím však chybí cit pro situaci a často je považuji za lidi, kteří jsou na světě především proto, aby nás řidiče vrátili ze sedaček automobilů zpět do tenisek a na chodníky. A často se jim to i daří.

J3.K