Dálniční známky? Za co?

 Vynechme však tentokráte proslulou dopravní tepnu vedoucí z Prahy na východ země. Sobotní ráno přineslo husté sněžení a silnice zapadly sněhem. To se v zimě občas stává, byť Dan Ťok tím bývá pravidelně zaskočen a s roztomilým výrazem přiznává, že to tentokráte opravdu nečekal. Nemůže však být všude a jeho podřízení, zdá se, mají podobný přístup. Cesta z Prahy směrem na Rozvadov tak v šest hodin ráno v sobotu dne 26.1.2019 připomínala putování po proslulých sibiřských cestách. Na dálnici ležela vrstva sněhu, po které bruslila auta směřující s truhlami na střeše směrem k alpským velikánům. Výměna turnusů vyžaduje si přivstat, takže od pěti hodin už tímto směrem míří stovky aut. Sněžení je samozřejmě komplikací, se kterou se musí v zimě počítat, takže řidiči přizpůsobují většinou svou jízdu klimatickým podmínkám, nicméně se našlo mnoho takových, kteří si snad ani neuvědomovali, po čem jedou, a skutečně se pohybovali na neskutečně klouzavém povrchu tak, že by jim těžko stačil i mistr světa v rallye Löeb. Jenže ten by v těchto podmínkách měl na úzkých závodních pneumatikách hřeby. Když se na Vás při předjíždění zubí z vedlejšího okénka vysmátý pubescent a Vy díky zkušenostem získaným za volantem mnohem rychlejších aut víte, že jet po sněhu na dálnici 150 je legrace pouze do té doby, než musíte přibrzdit, říkáte si, že otec toho chlapce hazarduje se zdravím své rodiny až moc. Naštěstí většina ostatních se přizpůsobila neochotě silničářů vyrazit na silnice a obětovala brzký příjezd do horských středisek. Což se ostatně projevilo až v dalekých Savojských Alpách, protože v době, kdy už většina jindy večeří, byl na recepcích ještě dostatečný provoz a cesta vzhůru údolími byla díky množství aut pochutnáníčkem.

  Vraťme se na českou dálnici. Za cca 160 km cesty z Prahy na Rozvadov bylo v době hustého sněžení spatřeno jedno auto silničářů uklízející sníh, a to až někde u odbočky na Stříbro.  Po celou cestu jste neměli šanci pochválit nikoho jiného, než právě tohoto jednotlivce, ten však bohužel v této situaci skutečně moc práce odvést nemohl. Jinak nikde nikdo a vzhledem k tomu, že ještě v půl desáté se minimálně z Prahy do Plzně jezdilo po silně zasněžené dálnici, dá se konstatovat, že Ťok a jeho lidé byli i přes předpovědi počasí poměrně překvapeni z toho, kolik toho bílého nadělení zase napadlo. Jako by svatý Petr zkoušel, co vše kymácející židlička pod ministrem dopravy vydrží.  Přejezd do Německa znamenal v prvních deseti kilometrech jisté zklamání, ale poté už se počet sněhových pluhů zvyšoval a několikrát nastala situace, že dva vedle sebe jedoucí Vás nepustily před sebe a následovalo půlhodinové zdržení při jízdě za nimi, nicméně po čisté dálnici. To platilo pro oba směry. V jednom úseku dokonce Němci tepnu uzavřeli, protože příval sněhu ji udělal nebezpečnou a na daném místě jezdilo vozidel údržby příliš mnoho a proplétání se mezi kamióny by nebylo bezpečné. Objízdná trasa však byla uklizená.

  Srovnání přístupu českých a německých silničářů vyznělo pro naše opět nedobře. My však za dálnice platíme částku, která v součtu všech vybraných peněz jde do miliard. Otázkou tedy zůstává, za co vlastně platíme.  Oprava dé jedničky je evergreenem, který sice nudí, ale zničená vozovka se opravit musí. Že se dávno nedokončila hradecká varianta přepravy na Moravu, to je ostuda několika vlád a Ťok za to nemůže. Ale způsob opravy D1 a její délka, to už je jiná věc, nemluvě o kvalitě. Opět upozorňujeme na nový hrbolatý betonový povrch dělající především tvrdším podvozkům sportovních aut značné problémy. Co však je katastrofální, to je stav silnic všeobecně, a přidá li se sníh, ukazuje se nahota a neschopnost Ministerstva dopravy. Vybírání jakýchkoliv poplatků od majitelů osobních vozidel je výsměchem a drzostí. A my pořád jen mlčíme a platíme.

J3.K