Erupce, demence, nebo jen lidé blbnou?

   Poslední dny tomu nasvědčují, především na silnicích se dějí věci. Samozřejmě nejvíce zaujala dopravní nehoda, při níž zahynuli dva cyklisté, kteří se v mlze přimotali před projíždějící auto. Jejich nedostatečné osvětlení pravděpodobně neslo spoludíl viny, cena však za to byla příliš vysoká. Nicméně nám to připomnělo, že zima se blíží a s ní i jiné podmínky na silnicích.

 Z jiného soudku je situace z úterý, které jsem byl svědkem na křižovatce Ječná se Sokolskou ulicí na Praze 2. Naprosto dezorientovaná řidička jedoucí Ječnou se při řazení do odbočovacího pruhu na Sokolskou vůbec nerozhlížela a nerespektovala vyznačení na silnici, přitom ohrozila nejméně 4 vozidla kolem sebe. Zlatým hřebem byl nájezd do křižovatky v době, kdy už několik vteřin svítila červená, její projetí takovým způsobem, že již rozjetá vozidla ve všech pruzích musela prudce brzdit a zároveň jistě každý z řidičů v první řadě čekal ránu zezadu. Kamery umístěné nad tímto dopravním uzlem měly plno práce. Podařilo se mi tuto pilotku dojet a nevěřil jsem vlastním očím nad dokonalostí plánu islámských předáků. Žena za volantem byla dokonale zahalená muslimka, která přes svůj šátek nemohla nic vidět. Během 100 metrů mohl její mercedes změnit, nebo aspoň otrávit, život aspoň dvaceti lidem.

  O den později při cestě do práce jedu po dlouhé rovince zakončené horizontem a v otevřeném kabrioletu si užívám jeden z posledních teplých dnů. V protisměru je zákaz předjíždění, navíc vidím kolonu vozidel, kterou pustily zvednuté závory. Jenže náhle se v mém pruhu z druhého směru objeví blázen řítící se stokilometrovou rychlostí v dodávce peugeot čert ví co diesel, nemá kam uhnout a ani se o to nesnaží. Do důchodu mám daleko, život mne baví, kabrio mám rád, takže brzdím a uhýbám polovinou auta za krajnici, vyrovnávám smyk a pěstí kynu tomu pitomci, který nakonec ohrozil nejen sebe a mne, ale zároveň i posádky vozidel, které předjížděl. Vůbec se při tom nestyděl. Možná začnu jezdit do práce tankem.

  Někdy mi přijde, že si lidé neváží těch pár okamžiků, které jim jsou na tomto světě přidělené. Navíc jsou svým chováním schopni zkrátit dobu pobytu tady mezi lidmi i těm ostatním. Vždy, když ráno odcházíte z domova, rozhlédnete se po předsíni, ale nevíte, uvidíte li ji ještě večer. Bohužel ne vždy a ne každému se to podaří. A často za to sám ani nemůže, což je to nejhorší.

J3.K