I průšvih má své výhody….
www.inadhled.cz O stavu nejfrekventovanější české dálnice jsme psali již mnohokrát a nutno konstatovat, že její situace se nijak nemění. Tragické nehody spojené uzavírkami a dezolátním povrchem se starají neustále o to, aby se uživatelé D1 rozhodně nenudili. Zpestření v podobě systému měřícího dodržování nejvyšší povolené rychlosti je tak trochu výsměchem potvrzujícím diletantství ministerstva dopravy.
Jak se však v Čechách říká, vše špatné je k něčemu dobré. I když u této dopravní tepny se to dobré těžko hledá, prostě i tady je. Zapomeňme chvíli na čas ztracený v kolonách neustále se tvořících v místě jakékoliv nehody, přejděme s úsměvem nedostatek parkovacích ploch pro kamióny a absenci bezpečných odpočívadel s toaletami pro běžné motoristy, maskované policejní vozy hlídající pohyb vozidel se vší zákeřností hodnou dopravní policie. Co je tedy na dé jedničce dobré? Pomohu rozluštit tuto tajenku.
Ve chvíli, kdy v dopravních zprávách některé z rádiových stanic zaslechnete informaci o další kolizi a následné koloně, začnete záhy přemýšlet, vyplatí li se Vám zůstat na ucpané dálnici, či radši zvolíte včas sjezd a najdete si vhodnou objížďku. Představa desítek minut trávených uprostřed zdroje výfukového kouře a bez možnosti opustit vozidlo je pro mnohé chmurná. Hledání jiné cesty je tedy logickým vyústěním normálního uvažování. Málokdo má v hlavě silniční autoatlas a navigace bývají často úplně natvrdlé, milý hlas neustále přepočítává trasu, protože nechápe, že po dálnici to prostě nejde. Opuštění dálnice tedy vyžaduje jistý smysl pro improvizaci.
Vzhledem k tomu, že většina Čechů a Moraváků se přemisťuje mezi Prahou a Brnem právě po D1, její okolí je lidem relativně neznámé a s výjimkou domorodců také místní komunikace karavany nákladních a osobních vozidel nevyužívají. O to zajímavější však některé silnice jsou. Uděláte li si někdy čas a vydáte se na Moravu jinudy, než po známém a placeném tankodromu, můžete být překvapeni krásou přírody a zajímavým profilem silniček. Doporučuji se posadit do sportovního automobilu, případně využijte k takovému výletu kabriolet.
Ideální svezení nabízí tobogán vinutý kolem Třebíče. Neuvěřitelně zatočené a utažené zatáčky a horizonty nabízejí možnost uvolnit mnoho adrenalinu, dokonce lze říct, že by stálo za to naučit se trasu a několikrát si ji projet. Opustit dálnici někde kolem 120 km a do Brna pokračovat mimo ni. Zahodit hodinky, zapomenout důvod, pro který jste vyjeli z hlavní české metropole, a užít si neskutečnou krásu českomoravské vrchoviny. A když budete u toho ztrácení paměti, do Brna ani nejezděte, máte li opravdu čas, zamiřte někam k Mikulovu mezi vinice k lidem, kteří žijí v úplně jiném tempu, než v kterém se vyskytujete třeba v Praze, Plzni nebo třeba v Hradci. A podaří li se Vám tuto cestu uskutečnit někdy v létě, budete mít to štěstí posedět na jedné z mnoha zahrádek, ochutnat vynikající moravské víno nebo některou z místních pálenek, zajíst to uzeným a kvalitním sýrem, navíc zapomenete na nesmyslné politické třenice, daňové zákony a podrazy některých ministrů a dalších politiků.
Jak vidíte, i na rozkopané dálnici se dá nalézt pozitiva. Někdy je třeba přestat spěchat, pracovat a něco tvořit. Naučme se vypnout a udělat si volný čas, prožít ho tak, abychom si uložili krásné vzpomínky a vyčistili si hlavu. Stojíme za to.
J3.K
