MINI Cooper - ukázka z článků uveřejněných v aktuálním čísle časopisu EVO
www.i-evo.cz Třetí generace novodobého MINI je zcela nové auto postavené na nové modulární platformě, určené primárně pro vozy s pohonem předních kol. Jak se ukázalo, uchovává si vše, co dělá MINI, a zároveň je to o poznání lepší auto.
Nové MINI ve srovnání s předchozí generací narostlo o 10 cm do délky, na šířku má o 4,5 cm víc a rozvor je delší skoro o 3 cm. Příď vozu je zaoblenější, má větší a výraznější světlomety, koncové svítilny jsou rovněž větší a mají silnější chromovaný rámeček. I přes změny v designu ale nebudete mít problém rozeznat, o jaký vůz se jedná. Navíc testované auto v červené barvě s bílou střechou a bílými pruhy na kapotě ctí tradiční vzhled MINI v maximální míře.
Velký posun ucítíte uvnitř, v interiéru totiž nové MINI výrazně dospělo. Díky větším rozměrům je v něm více místa, především vpředu. Pro řidiče jakékoli postavy není problém najít vhodnou pozici za volantem – sedadlo se dá dát pěkně nízko a volant přitáhnout hodně k tělu. Změnu poznáte nejen ve zpracování a použitých materiálech, ale také v celkové atmosféře. Je z ní více cítit mateřské BMW. Změněno bylo uspořádání ovládacích a zobrazovacích prvků. Velký rychloměr se přesunul z centrální konzoly do menšího budíku za volant a uprostřed zaujal jeho místo velký displej multimediálního rozhraní, vycházející z iDrivu od BMW. Mnohem lépe pojaté je také ovládání systému na tunelu mezi sedadly. A když už jsme v tom výčtu, narostl i kufr, o celých 51 litrů na výsledných 211.
Zásadní změna se odehrála rovněž pod kapotou. Verzi Cooper dříve poháněl zážehový atmosférický čtyřválec o objemu 1,6 litru s výkonem 120 koní. Současné MINI Cooper má přeplňovaný tříválec, který nabízí výkon 136 koní a především točivý 230 N.m v rozmezí 1250–4000 min-1. Díky tomu je motor příjemně pružný a nevyžaduje časté řazení. Na druhou stranu se díky plochému průběhu točivého momentu už tak nějak tradičně při rychlejší jízdě trochu ztrácíte v převodových stupních, za což může i dlouhé zpřevodování převodovky. Při 150 km/h motor při zařazené „šestce“ točí pouze 3100 min-1. Řadí se na krátkých drahách a chod řadičky je sportovně tuhý, na můj vkus mu ale chybí trochu přesnosti.
Tříválec je v okamžiku nastartování lehce hlučnější a ve vyšších otáčkách se projevuje typickým jadrným zvukem, ale jinak je kultivovaný. MINI Cooper s ním umí zrychlit z klidu na 100 km/h za necelých 8 sekund a jede až 210 km/h. Při tom všem je ale příkladně úsporný a je to jeden z mála motorů, kde downsizing opravdu funguje. Při normálním ježdění není problém držet spotřebu okolo 6 l/100 km, což mi při nabízené dynamice přijde naprosto v pohodě, navíc když se tento údaj nijak zásadně neliší od tabulkové hodnoty.
Lehké prodloužení rozvoru a jiné naladění podvozku změnilo k lepšímu také chování MINI Cooper. Přestože poháněna jsou přední kola, MINI v zatáčkách zaklekává na vnější zadní kolo a s neochvějnou jistotou nádherně vykružuje oblouky. Jistota ovládání a agilita, s jakou se MINI Cooper vrhá do zatáček, je velice podmanivá. Runflatové pneumatiky a tužší naladění podvozku si ovšem svou daň vybírají na nerovném povrchu, kde komfort jízdy není úplně ideální. Je to však bohatě vykoupeno tím, jak se MINI chová na dobrém asfaltu. Oprašování frází o jízdních vlastnostech motokáry už by bylo v tomto případě nošením dříví do lesa.
Nové MINI dospělo, už se mu nedá vytýkat ne právě přesvědčivé zpracování interiéru, přestože byl stylový. Nové MINI si styl uchovává, ale servíruje ho takovým víc BMW stylem. Cena není zrovna lidová, ale svezením a stylovostí se MINI nemůže rovnat žádný z konkurentů, a to je devíza, za kterou jsou lidé ochotni si připlatit.
SPECIFIKACE
Motor zážehový R3, 1499 cm3, turbo
Výkon 136 k@4500–6000 min-1
Točivý moment 230 N.m@1250–4000 min-1
0–100 km/h 7,9 s
Maximální rychlost 210 km/h
Spotřeba 4,6 l/100 km
Hmotnost 1085 kg
Výkonová hmotnost 7,98 kg/k
Základní cena 546 000 Kč
evo rating: 3,5*
+ baví vás ho řídit, kultivovanost, BMW touch
- na české silnici možná až moc tvrdé
evo038 - Driven – MINI Cooper - Petr Horak
autor článku Petr Horák