Motoristické jaro nebo soumrak?

  Ne, nechceme hanět baterie pod podlahou aut, nebudeme tančit na hrobu jiných a dokonce ani netvrdíme, že jde ve všech směrech o slepou uličku, vývoj jednou posune tento druh vozidel do popředí, ale obrovské nadšení a prosadit něco, co je teprve na počátku vývoje, vměstnat to do tvaru karosérií poděděných po spalovacích autech a tvářit se, že jde o ideální a jediné řešení, byla chyba. A nedůvěryhodný pokus. Zvláště, když elektromobilitu prosazují stejní zločinci, jací nás chtějí omezovat na svobodách a stojící za vysokými cenami čehokoliv včetně elektřiny, podporující války a vlastnící banky i média. Navíc, můžete snad věřit v čistotu jejich myšlenek na záchranu planety před vlivem zlého CO2, když oni sami vlastní a používají obrovské jachty, trysková letadla a množství luxusních aut? Viděli jste někdy parkoviště a letiště v místu konání velkých ekosummitů? Jde o výsměch zbytku lidstva.

  Sklady s elektroauty jsou plné a prodává se málo. Mimo Tesly nikdo neposkytuje dobíjení zadarmo či s výraznými slevami a ceny za nabíjení letí nahoru. I ve zmíněné Tesle vnímají problémy a bylo zrušeno celé oddělení zabývající se právě výstavbou a servisem dobíjecích stanic. Možná následovalo to, které mělo na starost kvalitu výroby, protože o nedokonalosti Tesel jdou legendy. Čínští výrobci válcují zbytek světa, přestože pojem čínská automobilka byl ještě nedávno neznámý pojem. Jak víme, Číňané se učí rychle, jen jim to vše občas přestane fungovat. Když se někdo v elektroautě díky závadě techniky zabije, je to smutné, ale v Číně to nepoznají. Tamní produkce jde strmě nahoru, kvalita také, ale získat plnou důvěru zákazníků nízkou cenou a solidními vlastnostmi chvilku trvá. Pokud se v BMW, Mercedesu, Audi a v dalších evropských značkách chytí za nos a vrátí se k solidnosti a dobrým motorům, mají šanci zůstat na trhu. Samozřejmě za legislativní podpory politiků chápajících omyl v za každou cenu prosazované elektromobilitě.

  Opusťme svět aut na tužkové baterky. V sobotu jsme navštívili dvě motoristické akce. Na miliardářem Richardem Chladem organizované akci ,,Smažák a káry“ jsme se potkali s kandidátem do Evropského parlamentu Filipem Turkem. Vzhledem k jeho názorům plně souběžným s našimi bylo ctí si s ním  potřást rukou, vyslovit plnou podporu i důvěru a jednoznačně mu přislíbit hlas. Přítomnost mnoha lidí i krásných aut včetně novinky spřátelené agentury Legendy u Vás, která představila přírůstek ve svém již tak bohatém portfoliu sportovních aut, tedy úplně nové Porsche Cayman Spyder RS s pětisetkoňovým atmosférickým motorem, nás potěšila. Spyder bude k dispozici klientům na akcích pořádaných Legendami. K vidění však bylo pár exkluzivních Bugatti, Ferrari, Rollsů, Lamborghini a dalších exklusivních značek, plejáda ,,amerik“, nechyběla BMW M divize a i přes komorní prostředí areálu byla vedlejší louka plná aut návštěvníků. Filip Turek nezklamal a v oblíbené diskuzi opět zdůraznil, proč jde do boje o Evropský parlament. Jak už jsme řekli, je to náš člověk a favorit.

  Odpoledne jsme ještě stihnuli návštěvu tuningového srazu v Panenském Týnci. Byla to jen vzpomínka na dobu před 30 lety, kdy byly podobné akce na svém začátku a na konci devadesátek postupně i na vrcholu. Tehdy neměla motoristická obec takové možnosti, ale zase tehdejší tuneři měli volnější a šikovnější ruce. Tehdy dokázali i ze starších aut vykouzlit skvosty. Chromované či lakované prvky motorů, velká turba, hezký zvuk z výfuků, různě upravené exteriéry i interiéry, široká kola. Doba Dominika Torreta se ale mění v období zákazů z Bruselu. Jistě, některé úpravy byly jaksi nebezpečné, ale pořád bylo lepší vidět zanořené ruce mladíka v motoru Škody Felicia než jiné podobné ruce se stopami po injekčních stříkačkách. Bohužel nynější sraz už je spíše o otevřených kufrech, v nich sedících holkách nevalného vzhledu a nesmyslném vytáčení motorů. Ti starší tuneři přešli na ježdění na okruhu, to je naučilo auta ovládat, pochopit techniku a používat speciály k tomu uzpůsobené, nebo se dopracovali k porschím a k em čtyřkám. Mladí už toho zdaleka tolik neumí a sraz tomu odpovídal. Jde spíše o předvádění se a levné zviditelnění. Je to škoda, potenciál tu pořád je, byť mnohem omezenější. Nicméně pořád lepší, než hudební festivaly se zfetovanými tanečníky potácejícími se před obřími reproduktory či akce ekotransexuálů.

  Láska k autům je těžce zkoušená. Je to jako vztah ke krásné kurtizáně. Ta je částí společnosti nenáviděná, odsuzovaná, odstrkovaná, ale je též atraktivní, jen někdy drahá, přesto poskytuje muži mnohem více radosti a potěšení, než ,,obyčejná“ žena. Omlouvám se za to přirovnání, jen mne to tak mimochodem napadlo, v jakém postavení teď díky politikům automobilismus a spalovací motory  jsou. Byli bychom rádi, kdyby se opět staly těmi legálními manželkami schopnými nás plně uspokojit. Bez většinou nesmyslných omezení a zákazů. Všeobecně nám jde o návrat do normálního světa vedeného selským rozumem, bez válek a zbytečného poměřování ega, ovšem při zachování vysoké a únosné míry svobody. Srazy v Panenském Týnci či ve Všenorech ukázaly, kolik mladých lidí ještě tento v obrat doufá. Nevzdávejme to a dejme jim naději. Jistě, chápeme rizika spojení mladý člověk a rychlé auto, ale ještě horší je sebrat tuto radost všem a bez náhrady. Kdo jsme vyrostli na čtyřech i dvou kolech a vidíme, kam to vše spěje, kdo jsme zažili určitou nesvobodu a vidíme její urychlený návrat, musíme přeci udělat vše proto, aby se svět vrátil k normálu. Jinak nemá cenu žít.

Jindřich Kulhavý