Neuvěřitelné…

  Rozkopanost hlavního města nebere konce. Nedávné fotky propadlé křižovatky v Japonsku, v té jámě by se ztratil snad i Petřín, kterou opravili šikovní Japončíci v řádu desítek hodin, přivedli mnoho Čechů k vzteku. Vzápětí uveřejněná zpráva s dokumentací o zemětřesením totálně poničené silnici na Novém Zélandu, která byla opětovně zprovozněná během týdne, nám opět ukázala, jak neschopné úředníky a následně i firmy uskutečňující opravy D1 a výstavbu nových komunikací tu máme.

  Výběrová řízení vypsaná na různé stavební akce mají většinou tragické zadání. Přemýšlím o tom, jak je možné, že ve světě není nic zvláštního, pracuje li se na urgentních zakázkách 24 hodin denně, zatím co u nás je technologická přestávka běžnou fintou vysvětlující nepřítomnost dělníků na uvedeném úseku. Proč jsou tedy termíny na dodání stavby takové, že si výherci řízení mohou dovolit třeba třídenní pauzy na oběd pro své zaměstnance? Mohli bychom doufat, že pracovní tempo odpovídá nízké ceně uhrazené za kilometr vystavené nebo opravené komunikace. Opak je pravdou, dle schválených rozpočtů se zdá, že se vše buduje prorážením skalního masivu v kombinaci s přemosťováním mnoha propastí. Možná je to i tím, že se musí vybudovat drahé kamerové systémy zaměřené na majitele dálničních známek.

  Vraťme se však do velkoměsta a rovnou si řekněme, že pravděpodobně nikomu hlava nebere situaci kolem pokračování městského okruhu. Místo urychlené výstavby velmi potřebné silnice, která by ulehčila celému městu, vymýšlí na radnici projekty typu metro bez stanic, rychlodráha do Kladna, již několikátý rok po sobě rozkopávají Štěrboholskou radiálu, která není až tak historická, pravděpodobně už v době vzniku se stala někde chyba. Podobně je na tom Nuselský most. Dále se všude malují modré parkovací zóny hlídané agresivní městskou policií (nedávno jsem řešil konflikt s policistkou při vykládání zboží), vytváří ostrůvky, cyklostezky pravidelně obsazené maximálně jedním cyklistou. Na okruh tedy nezbývají peníze. A zdá se, že ani energie. Co na tom, že díky schopnostem úřadů jednotlivých městských částí se daří nespolupracovat, a máte li najeté různé trasy ve směru svých cest do práce, je velmi pravděpodobné, že na každé z nich je nějaká rozkopaná ulice, která navazuje na předešlé poškození o kus dále. Takže neexistuje plynulá objížďka. Příkladem je propadlá radiála na Prosek. Oprava bude trvat ještě rok, údajně je nestabilní podloží a při ručním kopání se denně postupuje jen o 30 cm. V okolí je však dalších 150 výkopů Japonec by to vše měl již hotové a pojídal by zaslouženě sushi.

  Kamióny se tedy vrátily na Průmyslovou, a jen tak se z ní nevzdálí, výpadovky jsou ucpané v obou směrech. Centrum je těžko průjezdné, parkovat v něm je de facto trestné, Na krajích auto také nechat nesmíte, vrtulníky nad Prahu nesmí a problém má částečně vyřešit metro bez stanic, na které má asi město našetřeno. Mimochodem je třeba připomenout, že v době, kdy na potřebné věci nejsou peníze, přidělili úředníci 60 milionů Kč jistě velmi prospěšným neziskovkám. Přidali li bychom k nim i peníze vyhozené oknem, tedy účtované za dopravu zpomalující stavbičky, zužování ulic a komplikování života všem účastníkům provozu, možná by na pár kilometrů kýženého dopravního systému bylo.

  Priority paní Krnáčové a spolku kolem ní jsou záhadou většině Pražanů. Je až neuvěřitelné, jací lidé mohou pracovat na tak významných místech, na kterých se rozhoduje o tolika penězích. Bohužel absenci skutečných odborníků nelze nahradit omezeností úředníků. Pravdivost tohoto výroku potvrzuje stav na pražských ulicích. Ten opravdu není dobrý. Abychom nezapomněli…výtluky se leos neopravovali vůbec a ideálním vozidlem se stává vznášedlo. Protože už ani terénní auta neprojíždí Prahou bez šrámů na podvozcích.

J3.K