Příjemné užívání věcí…
www.inadhled.cz Každý z nás má určité rituály a předměty, které považuje za sobě vlastní, má je rád a tak nějak si bez nich nedokáže svůj život představit, přestože zcela upřímně, změna by nebyla většinou problémem. Z jisté nostalgie si poté někdy necháváme dlouho tolerované partnery, v bytech a domech hromadíme zbytečnosti, zbavujeme se jen neradi předmětů, se kterými jsme nějak citově spojeni. Přesto přijdou okamžiky, kdy se něco vyměnit musí. To jsme náhle většinou posmutnělí, přemýšlíme, zvažujeme a vybíráme. Pokud tedy nepřijde náhlá vlna nadšení, která může buď velmi rychle opadnout po zjištění, že stará věc vyhovovala lépe, tak nám naopak přijde, že jsme se konečně pohnuli z místa.
V partnerském vztahu jsou sice podobné přesuny v životě většiny lidí číselně vyjádřené málo časté, dějí se jen párkrát za život, nicméně si tímto stavem prošla absolutní většina z vás. Někdy šlo vše snadno, jindy bylo plno slz a hádek, mohlo dojít i na tahanice právě o předměty, které jste měli rádi. Je vcelku logické, že v době výborných vzájemných vztahů společně budujete, vzniká majetek, ke kterému máte vztah a po rozchodu se jen těžko vzdáváte. Jablkem sváru se tak stávají domy, byty, zvířata, vozidla, ale i maličkosti spojené s uplynulým životem. Proto je lepší občas přemýšlet a do vztahu jít s tím, co jste měli a co si případně zase ponecháte. Na sentiment není místo, protože to by vyhrál ten, kdo je věší mizera a citový vyděrač. A předcházením těmto stavům je často zůstávání ve starém vztahu, který sice nějak funguje, ale štěstí moc nepřináší. O tom však dnešní stať být nemá a nebude. Mezilidské vztahy totiž nejde odbýt jedním odstavcem, jsou velmi složité a každý má na ně svůj pohled, byť často velmi zkreslený.
Pojďme se zabývat spíše věcmi. Třeba u žen je často velmi zajímavé, jak těžko si vybírají oblečení. Pokud nejde vyloženě o celebritu, pro kterou jít 2x ve stejném modelu není prostě možné, taková Verešová má každou zimu nový ,,ohoz´´za statisíce jen proto, aby byla opět královnou Špindlerova mlýnu, můžete mít plnou skříň bot a šatů, nicméně oblíbených je pár kousků. Boty vyskládané v policích postupně stárnou a mnohým se podařilo neujít ani krok. Vyhodit je by byla škoda, na druhou stranu pravděpodobnost, že se někdy vrátí na rozkošnou nožku, je minimální. Stejně by způsobovaly puchýře a nejsou zdaleka tak pohodlné, jako ty rozšláplé papuče, které ale už bohužel nelze sehnat. Jojo, tolikrát jste se snažila je vyměnit za jiné, koupila jste tolik párů, ale ani jednou to nebylo to pravé. A podobné je to s ostatním obsahem dámských šaten. Kdyby někdo někdy spočítal, kolik peněz visí ve skříních zbytečně, možná bychom přišli na to, že tam visí rozpočet celé Afriky. Najít něco, co Vám opravdu sedne, vydrží to a už nikdy byste nechtěli bez toho žít, se prostě rovná zázraku. A když už to je a nedej bože, pokazí se to, máte smůlu a začíná kolotoč hledání, nakupování, skladování a nakonec…po Vaší smrti, likvidace Vašimi potomky. Tedy pokud nepatříte mezi ty, kteří se dokážou opět oprostit od sentimentu a pravidelně se všeho zbavují. Co je z ekonomického hlediska lepší, to lze těžko posoudit.
V tomto případu jsou na tom muži lépe. Řekněme, že jsou praktičtější, nepotřebují tolik věcí a vše donáší až do úplného roztrhání. Co už nelze nosit na veřejnosti, stačí ještě na zahradu a do dílny, nakonec to skončí v pytli s hadry na ruce a doslouží to úplně. Trošku to zadrhává u mechanických součástí domácnosti, většina žen umí vyhodit cokoliv, co by všetečka spravil. Občas se mu podaří něco zachránit a v dílně se tak hromadí věci, které by se mohly někdy hodit. Ustřižené šňůry od žehliček, různé kroužky, madla, šrouby. Likvidace dílny po dědovi pak bývá otázkou odvozu několika kontejnerů starých krámů. Ale pořád je tam plno věcí, ze kterých se dá ještě něco stvořit. Jen to nikdo nikdy neudělá.
Kde je však mužská závislost nejmarkantnější, jsou auta. Existují dva druhy mužů. Jedněm je jedno, v čem jezdí. To jsou většinou ti, kteří to buď moc neprožívají, nebo je pro ně auto nutné zlo. Pak jsou tu však tací, kterým je automobil něčím, co žena nikdy nemůže pochopit. To proto, že se na zadek auta kouká třeba až ze třetího místa. Kdysi byli pro pány často na tom prvním koně a lov, případně zbraně. A nyní byli oři nahrazeni právě vozidly. Každý z těchto automilců má tedy svého favorita, miláčka, či snad toužebně vyhlížený sen. Od pradávna se například dělí fanoušci předního a zadního náhonu, BMW, mercedesů a zbytku, u sportovních vozidel by si ferrarista nekoupil lamborghini či porsche (přestože jde o to nejlepší, co italským plnokrevníkům natrhne zadek). Máte své oblíbené, a i když zkusíte změnu, vrátíte se ke svému. A když prodáváte kousek, ve kterém jste trávili poslední roky, je jedno, byl li jeden či pět, opouští Vás kus Vašeho já a nahradit ho znamená neudělat chybu. Pokud jste jezdili mnoho let v BMW, žádný mercedes a audi Vás prostě neudělají šťastným. Sednete li si do nového potencionálního stroje a nepadne Vám hned do ruky, odejděte. Prostě si Vás nezíská. A to ani tehdy, jdete li do vyšší třídy. Skutečný fajnšmekr a patriot zároveň zůstává věrný. Je to jako s ženou. Ta prodejná klidně vymění za noc osm mužů. Ale chcete li mít něco rád celý život, je třeba vnímat podprahově, nenaletět na reklamu a nevzít vše, co se Vám nabízí. Tak jako fanoušek Slávie nezačne fandit Spartě jen proto, že mají nové dresy, tak dlouholetý majitel BMW nespočine svým pozadím v sedačce mercedesu bez toho, aby litoval. A naopak. Mimochodem, ten šílený klacek pod volantem označeným třícípou hvězdou, kterým se řadí, je pekelný. Zlatá roztočená vrtule. Olympijské kruhy spadající do koncernu VW už komentovat ani není třeba. Ještě maličkost. Existuje jen velmi nepatné množství žen, které právě tuto problematiku vnímají vyloženě mužsky. Většinou se to týká těch s dobrým vkusem.
Snad jste pochopili, že tu nejde o kritiku některých značek. Každý z nás má své oblíbené věci, jde si za nimi a zastavit Vás mohou jen dva důvody. Buď na to není dost finančních prostředků, nebo to prostě už neexistuje. Otázkou je, co je horší.
J3.K
