Putování k moři…

  Vyrážíte li tedy na jih ke Středozemnímu moři, máte několik možností, ale žádná není dobrá. Proslulé zácpy v okolí Mnichova můžete objet přes Linz, tam na Vás bude čekat rakouská dálniční policie. Frekvence měření rychlosti na těchto trasách je obdivuhodná, síť radarů hustá a neoblomnost rakouských výběrčí jednoznačná.  Italové už jsou pohodlnější a mají řadu statických radarů, což praktikují i Rakušané, ovšem ti to doplňují i laserovými pistolemi v rukách rafinovaně se ukrývajících členů policie. Jen malá vsuvka. Na tyto klasické statické měřiče rychlosti, tedy italské i rakouské, fungují u nás používané pasivní antiradary. Jen Vás s nimi nesmí chytit. Takže hodně přemýšlet a můžete úspěšně projet. Na laserové platí jen aktivní přístroje, ale to Vás rovnou zavřou. U těch je na místě především opatrnost a oči na šťopkách.

  Pokud si to namíříte přes Vídeň, máte před sebou z velké části republiky proslulou dé jedničku. Něco tak strašného nemají nikde ve světě. Nechte tedy doma sportovní vozidla, ty prostě zničíte, a máte li kvalitní SUV, máte z části vyhráno. Sice neujedete kolonám, ale zase Vám zůstane aspoň nějaký podvozek. Přesto cesta přes hlavní město Rakouska má své výhody. Po opuštění České republiky se dostanete na relativně kvalitní dálnice (jen tvrdý supersport ukáže, jakou hovadinou jsou betonové povrchy, které prostě nejsou rovné), minimum radarů a hlavně potkáte odvážnější řidiče. Jestliže směrem k Německu se na ně pořádají hony a i místní jedou předpisově, na východu země je 150ka běžná a nikdo Vám nenadává, když přidáte. Jiný kraj, jiný mrav. Slovinci a Chorvaté jsou pro změnu slušně vychovaní a před radary dávají důrazné upozornění, že v daném místě měří. Všeobecně se i tam jezdí kolem stopadesáti a nikdo se tomu nediví. Jde o relativně potěšující zprávu, protože ještě před rokem to bylo horší. Možná se situace změní s přibývajícím provozem, ale momentální stav je pozitivní. Daleko otravnější bude čekání v zácpách. Počítejte s nutností se vybavit občerstvením, také s delším časem tráveným na některých hranicích a u výběrčích bran. Chorvatům chybí pracovníci stejně, jako nám, prostě nejsou lidé, ale snad otevřou všechna okénka na dálničních mýtných stanicích.

  Dálniční síť v Evropě houstne, zkvalitňují se služby na benzínových čerpadlech a zásadním krokem by mělo být dělat vše pro plynulost. O tu přijdeme až s nástupem elektromobilů, to už je však důsledek hlouposti nás lidí. Necháváme se vmanévrovat do nekomfortní situace, která nejen, že vše zkomplikuje, ale zároveň ničemu nepomůže.  Představa zkracování dojezdu stáním v koloně a využíváním klimatizace je šílená a je třeba se tomu bránit stejně, jako podobné situaci v zimě s topením a dalším využíváním určitého pohodlí. Jisté je, že cesta k moři bude i letos očistcem, tedy pokud někam radši rovnou nepoletíte.  Otázkou je tak trochu kam, celosvětová situace se zhoršuje. Nicméně nechť Vaši potomci zvládnou školní finiš v pohodě a přejeme šťastnou cestu kamkoliv. Už se to blíží.

J3.K