Reportáž psaná na obrátce, aneb jak jsme nepoznali Rigu…..
Je jaro, a pokud si myslíte, že se pozná jen podle rozkvétající přírody a návratu zpěvných ptáků ke své oblíbené činnosti, velmi se mýlíte. Samozřejmě se s odcházející zimou blíží i čas lásky, na silnice se vracejí krásná auta a sezóna začíná i motorkářům.
Také oděvní průmysl jásá, nové trendy přesouvají Vaší hotovost na konta módních domů, supermarkety prodávají ve velkém hlínu a mulčovací kůru a zahradní krby zažívají první zážeh před grilováním. Zpoza plotů se ozývá nadšený jekot dětí zkoušejících první salta na znovu zkompletovaných trampolínách. A konají se první výstavy aut a motocyklů, důkazem budiž naše návraty k Ženevskému autosalonu. Jistě se k němu ještě vrátíme, nyní však necháme ležet fotky v šuplíku.
Riga je hlavní město Lotyšska a předchází ji pověst krásného hansovního města a perly Pobaltí. Je nazývána Malou Paříží. A i v ní se v rozmezí 10. – 12. dubna pořádá výstava aut. Motoristická událost je pro město příjemným zpestřením života v době, kdy se vyhrocuje situace na březích Baltského moře a země sousedící s Ruskem projevují vážné obavy o své bytí. A tak v době, ve které se jediný prezident ze zemí EU vydává do Moskvy slavit s Vladimírem Putinem konec 2.světové války, vydala se na pozvání pořadatelů z Prahy minivýprava dvou sportovních vozů do 1350 km vzdálené Rigy za účelem předvést exota v podobě Ultimy GTR a doprovodné Audi TTRS na steroidech na místní autoshow.
Pokud si říkáte, proč nadšenci nepoužili služby odtahové služby, je to proto, že auta mají kola a ta se musí točit. Společných 1140 koní bylo zárukou, že cesta bude dobře utíkat. Vzhledem k tomu, že její trasa vedla přes Polsko, protáhla se kolem Ruska a Běloruska do Litvy a Lotyšska, bylo jasné, že o zábavu na kvalitních cestách bude postaráno. První radost sice kalila neschopnost pražského gumaře, který zapomněl utáhnout ventilky na širokých kolech Ultimy a unikající vzduch přinášel komplikace.
Daleko nepříjemnější byla stav vozovky po přejetí hranic za Náchodem. Místy velmi nerovný povrch byl zkouškou pro sportovní podvozky. Proto se nájezd na dálnici po 100 km okresek jevil jako vysvobození. Jedna momentka od fotografa stojícího u silnice v podobě radaru nebyla tak neočekávaná, noční hodina slibovala prázdný pruh asfaltu. Varšava před námi cca 400km, takže trošku přidat a po nové dálnici směrem k polské metropoli.
První negativní zprávy na sebe nenechaly dlouho čekat. Poláci postavili novou krásnou dálnici, ale úplně zapomněli na čerpací stanice. Máte li pod kapotou mnoho hladových koní, musíte jim dopřát mnoho sena. Nebo benzínu. Což se při absenci pump stalo problémem se suchými nádržemi jsme sjeli do vesničky, ve které naštěstí čerpadláři o půlnoci ještě nespali. Návrat zpět na radiálu jsme sice přivítali, ale vzápětí se navigace rozešla v názorech se značením. Fatální omyl se projevil o pár kilometrů později, když jsme po pár kilometrech jízdy kamsi jinam dojeli kamion, jehož návěs ztratil velkou část protektoru.
Nikdy byste neřekli, jakou paseku může udělat kus pryže, válí li se uprostřed rychlostní silnice. Zatímco pře námi jedoucí Francouz ve svém renaultu při střetu s ním poškodil nárazník, pilot Ultimy bravurně ve stoosmdesátikilometrové rychlosti zakličkoval a minul, Audi TTRS schytalo plný zásah a chybějící kus nárazníku odkryl poškozené chladiče všeho, co je v autě podstatné. Cesta skončila. Vzhledem k tomu, že audi se konečně dočkalo odtahové služby, spolujezdec z něj i se svou fotografickou výbavou chtě nechtě pokračoval autobusem směr zdokumentování výstavy, Ultima se po vyhřívání na sluníčku rozhodovala, kterým směrem natočí svá kola. A zde prozatím reportáž končí, neboť až příjezd asistenční služby určí další mety….
J3.K