Šílenství kolem Tesly

   Ve světě se šílenství kolem skleníkových plynů rozmáhá a spalovací motory jsou první na řadě v seznamu obětí. Nic na tom, že zdaleka neznamenají pro naši planetu největší nebezpečí, na stupnici rizik vedou výrazně ekologové neustále tvořící nové studie o budoucnosti Země. Také výroba elektřiny je výrazně ve svých dopadech před automobilovou dopravou, to díky spalování fosilních paliv vedoucích k její produkci. Opět je třeba připomenout, že vozidla jsou minimálně na děleném třetím a čtvrtém místě společně se zemědělstvím, zabýváme li se produkcí CO2. Což platí jen tam, kde nelétají letadla a neplují velké zaoceánské lodě. Z toho vyplývá, nesmyslnost postupné likvidace spalovacích motorů. Pokud za utlumováním jejich výroby nestojí politické zájmy vedoucí k restrikci nákupů ropy ze zemí třetího světa, což asi postrádá logiku, když si příslušníky národů z těchto území zabydlujeme u nás v Evropě, má to úplně jiný důvod. Třeba ten, který může vypnutím jednoho obrazného vypínače vypnout elektřinu po Evropě, a tím rázem zrušit mobilitu celého kontinentu, potažmo hospodářského světa.

  Americká společnost Tesla pojmenovaná po geniálním Slovanovi Nikola Teslovi se stala štikou v prosazování ,,moderních´´ technologií. Její vozidla na sebe strhávala pozornost investorů a i přes prodělečnost výroby nadále šokuje svět svým progresem. Výkony nového elektrického kamionu i roadsteru způsobují majitelům sportovních aut za desítky milionů korun osypky. Zrychlení, maximální rychlost a dojezd jsou omračující. Skoro by se zdálo, že elektřina konečně vítězí. Když se k tomu navíc přidá produkce elektrovozidel renomovaných značek, dále jasný povel evropských a čínských politiků k postupnému ukončení výroby klasických vozidel a represe v omezování zplodin u nově vyrobených dieselových a benzínových agregátů, zdá se, že milovníci výparů při tankování brzy ostrouhají. Není to však pouze další omyl politiků a jim našeptávajících ekologů?

  Přiznejme si, že při pohledu na výkony produktů automobilky Tesla by elektroauta dávala za jistých okolností smysl. Mohutná akcelerace a úžasná rychlost (v podstatě díky všem omezením již bezcenné, vynecháme li předjíždění, které nám jednou zakážou stejně, jako samotné řízení), schopnost autonomního řízení, které z řidičů dělá pasažéry a většině sebere poslední radost z volnosti a pohybu, dojezd až 900 km, samozřejmě při střídmém odčerpávání energie z baterií, a nulový zvuk, který dosud nahrazovalo fantastické burácení osmiválců, to vše je budoucnost? Přidáme li rychlodobíjení z nabíječek napojených na solární panely, zní to až poeticky. Nejeden petrolhead se možná i zasní. Jenže…Co když poodjete od toho krásného životadárného stojanu o něco dále, než je ten dojezd? Náhradní články budou jistě těžší, než pár přidaných kanystrů. Střešní elektrovoltaické  panely v noci také nefungují, zůstanete tedy někde stát a budete čekat na odtah, pravděpodobně benzínovou odtahovkou. Navíc…co se starými bateriemi, které už při výrobě zatížily naši zemičku tolika odpady, že se nám o tom ani nesní? Jak drahá bude jejich výměna? A co recyklace elektromotorů a dalších zařízení? Uvědomuje si někdo, že 100 let stará auta dosud mohou jezdit? Ale co s deset let starou elektronikou?

   Je třeba si také přiznat, že solární elektrárny jsou především kšeft politiků, nikoliv podstatný zdroj energie. Neměl by vývoj směřovat nejdříve k ekologické výrobě elektřiny, po vyřešení tohoto problému k celosvětově sladěným rozvodným sítím a až poté představovat úžasné stroje pro jednotlivce? Momentálně totiž čoudí klasické elektrárny jako o závod, ty jaderné jsou v klatbě, větrné šíleně drahé a zdroje z moří, které jsou díky gravitaci nevyčerpatelné, zatím opomíjíme. Lze to přirovnat k lidské konzumaci jídla. Momentálně se s prominutím zabýváme kvalitou a rozborem lejna, zatímco jeho likvidace je vyřešena minimálně ( a to se rozpadá samo a přirozenou cestou). A jeho vznik procesem produkce levných a přesto kvalitních potravin, které nenapáchají škody v zažívacím traktu a při vzniku nezlikvidují zemědělskou půdu a životní prostředí více, než to lejno, nikoho nezajímá, nebo je to poddružná věc.

  Zdá se tedy, že jde především o viditelný efekt. Chybí ekonomická produktivita, ztrácí to smysl díky tomu, že se nepracuje od úplného začátku. Technologická nesystematičnost je zásadní překážkou k rozšiřování elektromobility. Přidáme li ještě neschopnost sladěnosti výrobců různých značek zařízení, stačí vzpomenout na napájecí kabely k mobilům či počítačům, nelze doufat v to, že by nám v blízké době někdo logicky vysvětlil, proč ten humbuk. Jde tedy jen o další kroky vedoucí k represi nás všech. A zkuste se Muska zeptat, kolik mu Tesla vydělává. Obávám se, že její mínusy jsou přímo astronomické.

J3.K