Silničáři tentokráte za blbou náladu nemohou….
www.inadhled.cz Poslední dny přinášejí radost všem sportovcům potřebujícím pro svou disciplínu hromady sněhu. Také teploty konečně dosahují správných lednových hodnot, to vše znamená, že se konečně v české kotlině a na horách kolem ní zastavila paní zima. Teplomilové samozřejmě doufají, že se brzy otočí na podpatku a zmizí kdesi za polárním kruhem, nicméně první dny v novém roce jsou jako stvořené pro zimní radovánky.
Silničáři opět schytávají plno nadávek. Jenže, padá li sníh z nebe stejně, jako by se sypalo peří z roztržené duchny, není v ničích silách udržet silnice suché a bezpečné. Posypat solí pomůže jen do určité fáze, ochrání před náledím, ale větší příděl sněhu pojízdná slánka prostě nezvládne. Nastoupí radlice a pluhy, bohužel množství odhrnutého sněhu není přímo úměrné tomu, kolik ho může napadnout rovnou za projíždějící technikou.
Z toho vyplývá jednoduchá věc. V zimě to na silnicích prostě klouže, musí se s tím počítat. Kdo na kluzkém povrchu neumí jezdit, měl by nechat auto v garáži, případně přizpůsobit svou jízdu podmínkám. Chce to více přemýšlet, předvídat a myslet i za ostatní. Také je třeba si uvědomit, že občas je v kritické situaci lepší auto zahodit do závěje, než trefit protijedoucí vozidlo nebo strom.
Samozřejmě se na silniční údržbu zlobit lze a je za co. Týká se to však stavu povrchu vozovek, po zimě většinou doplácí podvozky našich vozidel na zanedbanou péči. Mrznoucí voda má díky svým vlastnostem schopnost roztrhnout i skálu, takže chatrný asfalt je snadným soustem. Letos se velká část silniční sítě opravit nepodařilo, kráterů pod koly aut je tolik, že už na podzim jízda mezi nimi připomínala slalom na alpských svazích. Zapadané jámy sníh rozhodně nevyplní tak kvalitně, aby v nich nezůstala podstatná část Vaší nápravy. Je s podivem, že před pár léty představená dokonale fungující novinka na opravu výtluků tvořená mohutnými hořáky ohřívajícími celou díru těsně před zalitím vroucím asfaltem a schopná i v zimě dokonale opravit výmol, není u nás nikde ve výbavě silničářů.
Tato úvaha má však jiný motiv. Moderní automobily jsou přetechnizované, naplněné elektronikou a počítači. S pohodlím při ovládání ztrácejí schopnost bavit. Plno nových modelů je okradeno o možnost vypnout systémy ESP, ABS a další různě označené, takže se na sněhu chovají jako mezci. Přidáme li absenci klasické ruční brzdy, která by zkušeným řidičům často spíše pomohla, můžeme klidně konstatovat, že všeho moc škodí. Nejde o pouhou zábavu, možnost uvést záměrně vozidlo do smyku může být často jedinou a efektivní záchranou před nehodou. Jenže konstruktéři a automobilky se předhánějí v tom, jak zlikvidovat radost z řízení a vychovávat neschopné řidiče. S moderním mercedesem či BMW, rozhodně však nejsou jedinými, už nemůžete myslet ani na školu smyku. Ta auta prostě jedou tak, jak jim dovolí computer v jejich útrobách. Řidič může jet rychle i pomalu, točit volantem, naložit plný kufr čímkoliv, ale stoprocentně ovládat svůj stroj nikoliv.
Začala zima. Kdo má to štěstí, že v jeho garáži stojí starší model se zadním náhonem či schopnou čtyřkolkou oproštěný o nesmyslnou elektroniku a s klasickou ruční brzdou, ještě lépe hydraulickou s ovládáním u volantu, má před sebou dny plné radovánek. Může se při dodržování bezpečnosti mnohému naučit, na tváři mít úsměv a radovat se ze sněhové nadílky. No a ti ostatní mohou pouze to, co jim ESP a ABS dovolí. Což méně schopné udrží na silnici a šikovnější obere o radost. Tak opatrně, silničáři sníh nevymysleli, takže není v jejich moci ho zrušit.
J3.K
