Stav silnic odpovídá i jiným okolnostem

  Loni měl údajně český rozpočet skončit v relativně značném přebytku. Po manipulaci s čísly, kterou je proslulý ministr financí Andrej Babiš, je to docela i možné, přestože se uvedených 60 mld nikde fyzicky nenašlo. Již na základních školách se studentíci učí naprosto základním matematickým znalostem, jednou z nich je umění pracovat s rovnicemi. Ty mohou obsahovat i několik proměnných, ale zásadou je, že hodnota na levé straně se rovná té napravo. Čísla, která dosadíme za písmena, poté dávají příkladům jasný výsledek, ke kterému mají studentíci dojít. Naši politici navštěvovali pravděpodobně školy s uměleckým a sociálním zaměřením, kde matematika nebyla příliš důležitým předmětem, navíc na jejich vysvědčení u této disciplíny svítila jasná čtyřka. Babišův tatínek ji musel pravděpodobně podpořit nějakým prezentem, to aby malý Andrejko prošel do dalšího ročníku. To platí i pro ty, kteří se pod výsledky výpočtů podepsali.

  Převedeme li tuto úvahu do ekonomiky státu, velmi jednoduše řečeno, pokud množství investic v daném roce nedosahuje předpokládané výše, dá se očekávat, že nějaké peníze musí zůstat. Takže pokud se plánovalo, že se utratí sto korun například za opravu silnice a nedošlo k žádné činnosti, musela ta stovka jít do přebytku. Tak by to mělo logicky být. V našich poměrech lze uvažovat ještě jinou alternativu. Opravila se díra za 10 korun, 40 korun se vyfakturovalo navíc a zbytek šel opět do přebytku. Varianta číslo dvě odpovídá skutečnosti, pod kterou je podepsán systém u nás. Pokud tedy hospodařil Andrej Babiš s přebytkem, znamená to, že šetřil na investicích. A to opravdu hodně, podíváte li se na to, po čem jezdíme. Pokud byste chtěli vědět, kam zmizelo těch 40 korun, museli byste být příznivci jeskyňářství. Hloubka některých kapes připomíná proslulou propast Macochu, jejich naplnění je naprosto nemožné, přestože majitelé těchto kapes dělají vše proto, aby se to povedlo.

  Vraťme se však na naše silnice. Jejich stav je opravdu šílený. Přestože je květen ve své polovině, letošní zima dokonala zlo z té loňské. Vzhledem k tomu, že se na opravách šetřilo už loni, dosahují krátery v asfaltu rozměrů Balatonu a hloubkou nijak nezaostávají. Z plynulé jízdy po tmavém rovném povrchu se nestává jindy obvyklý slalom, ale v rámci vzpomínek na zimní radovánky připomíná spíše skicross, tedy disciplínu, ve které se létá ze strany na stranu, dochází ke kontaktu mezi aktéry a často to končí karambolem spojeným s frakturou. Což naprosto přesně vystihuje situaci v našem provozu.

  O rozměrech jam na silnici vypovídá výše uvedené přirovnání k maďarskému jezeru. Nikoliv však o záludnosti výskytu děr a jejich množství. Ještě poměrně nedávno jsme mohli nadávat na nedostatečné schopnosti stavebních firem při výstavbě kanalizací, k nimž nedílně patří kanály. Jejich vyústění připomíná záměrně rozeseté pasti likvidující drahé pneumatiky a hliníková kola. Podvozkové části automobilů dodávaných do Čech by měly být dodatečně vyztužené, zvláště když se přidal fenomén moderní doby, tedy retardér na každém možném i naprosto nesmyslném místě. V posledních dvou letech přibyly tedy ještě hluboké a neodborně opravované výmoly. To neodborně je třeba vyzdvihnout.

  Bývalo zvykem, že po skončení mrazů se silničáři rychle přeorientovali ze sypacích vozů na ty údržbářské. Vynechme skutečnost, kdy Správa komunikací odmítla nakoupit techniku obsahující stroj na opravu výmolů vyrobený českou firmou a dle našeho patentu. Ten je schopen opravit díry o rozměru 2 m2 bez potřeby vyřezávaní. Díky výkonným hořákům a využití recyklované směsi může pracovat i za mrazu. Dosud jsme tedy byli zvyklí asfaltové frézy, řezačky, opravy trvaly déle, ale probíhaly. Což se o nynějším stavu nedá říct. Zdá se, že rozhrabaná dé jednička spolkla veškeré kapacity schopností ministra dopravy Ťoka. Na silnice ostatních kategorií včetně městských ulic spadajících do péče měst a obcí peníze prostě nezbyly. Upřímně řečeno, to je nám ten údajně přebytkový rozpočet, který takovým stejně asi nebyl, tak trochu na…prd. Kýbl vysypaného asfaltu do jámy a poté udusaný holínkou vydrží méně, než iluze o dobrém hospodaření Andreje Babiše.

  Až budete se svým autem stát u příkopu a čekat na někoho, kdo vám přivez rezervu, případně čekat na výměnu ramena, tlumičů či objednávat nové disky a pneumatiky, vzpomeňte si na to, jak vypadají silnice v jiných zemích. Namátkou třeba ty rakouské, německé, švýcarské. V zimě tam také mrzne, v létě je tam jako nás, dálniční známky nejsou dražší, a přesto se na nich nemusíte dívat pod kola, ale sledujete skutečně provoz kolem vás. Zkuste také vstřebat skutečnost, že čerpáte palivo plné nesmyslů, za které dostává jejich výrobce obrovské dotace plynoucí z národního rozpočtu. Může za to ta žlutá jarní záplava kolem silnic, přičemž motor vašeho miláčka smutně pláče. Možná poté zjistíte, že utrácet peníze za nové krásné auto je naprosto nesmyslný a nekončící výdaj, a vrátíte se k dovozu dosluhujících pleček ze Západu. Na naše silnice úplně stačí. Když už nebudeme jezdit rovnou jen v buginách a džípech.

J3.K

P.S. Boom elektromobilů skončí ve chvíli, kdy někdo spočítá skutečné náklady na výrobu elektřiny, jejich provoz a likvidaci. To teprve bude číslo. A díry v silnících jim budou škodit ještě více…stačí uvolněné kontakty na baterii.