Úpravy vozidel…

   Výrobci a konstruktéři automobilů i motocyklů věnují mnoho hodin a úsilí tomu, aby z jejich práce vznikl produkt, který bude konkurenceschopný v tom segmentu trhu, pro který byl stvořen. Již na počátku a ještě dříve, než usednou před prázdný rýsovací arch, dostanou hromadu podkladů zahrnujících podmínky, které musí výsledný výrobek splňovat. Jejich povinností je tedy vytvořit dílo, které bude nějak výrobně a ekonomicky náročné, do jeho útrob je třeba umístit předem dané pohonné jednotky a v návaznosti na ně převodovky, to platí především u velkých koncernů. Vozidlo dostane do vínku několik stupňů výbav, designový rukopis automobilky zůstane zachován. A teď se inženýre  snaž a předveď naplno své dovednosti.

  Jak vidíte, na konci vývoje a po mnoha měsících a létech je veřejnosti představena novinka, na které je patrný pokrok proti minulé řadě. Nový stroj by se měl posunout výše díky lepšímu ovládání, dokonalejším komponentům a úsporám paliva při vyšším výkonu, než byly u jeho typového předchůdce. Pohodlí a luxus uvnitř zajišťují modernější elektronika, výbava obsahuje i bezpečnostní prvky a jízdní asistenty. Jaká je však skutečnost?

  Čím modernější vozidla se vyrábí, tím jsou složitější. Nároky kladené na bezpečnost, pohodlí, spotřebu a emise znamenají vyšší hmotnost, extrémně složitou elektroniku. Nový naleštěný skvost je většinou de facto pouze souborem kompromisů, které musel jeho tvůrce vtěsnat do různě líbivé nové karoserie a u motocyklu do ještě pevnějšího rámu, tím splnit zadání. Situace je už taková, že francouzský Renault se rozhodl vyřadit z výroby složité dieslové motory a nadále se bude věnovat vývoji benzínových a hybridních pohonných jednotek. Vyplácí se vyvíjet co nejuniverzálnější platformy, na nichž je poté postaveno několik typů, často dokonce napříč různými značkami. Vzniká tak určitá homogenní masa automobilů (motocykly už vynecháme, u nich odlišit se je relativně snadnější) odpovídající představám zákonodárců, ekologů a dalších svazovačů lidské fantazie a tvůrčích schopností.

  Blíží se okamžik nákupu a vy si skládáte svého budoucího miláčka. Snažíte se jej individualizovat dle svých představ, nicméně na výběr máte opět pouze obsah  nabídky automobilky. Ještě horší je, když kupujete ojeté vozidlo, tam prostě vezmete to, co se nabízí a většinově odpovídá Vaším představám a financím. Takže si přivezete miláčka domů, chvilku si užíváte nové vůně, učíte se jej ovládat, vnímáte každou maličkost. A v tuto chvíli se motoristický národ rozdělí na dvě skupiny. První jsou uživatelé. Těm je jedno, v čem sedí, jak to vypadá, nejdůležitější je pro ně funkčnost. A pak jsou tu ti druzí. Automilcové. Tedy tací, pro které vozidlo je součástí jejich já. Tím jsme se dostali k tomu, proč si stroj upravit dle svých představ. Jde o to, že má vypovídat něco o osobnosti majitele. Auto musí být něčím jedinečné. Někdo to řeší nákupem luxusního Rollse, méně movitý upraví standardní kousek.

  Někomu stačí dát na zrcátko křížek, podkovičku do masky, omotat anténu lesklým proužkem. Prostě drobné odlišení, které uspokojí. Další kastou jsou tuneři, kteří se chtějí stát hvězdou z kultovní filmové řady  ,,Rychle a zběsile‘‘. Spojlery olepené hatchbacky a rodinná auta jsou už minulostí, nápisy nitro nikoho nezrychlily, kouřovody místo výfuků také ne, ale ještě před pár léty jsme podobných exotů potkávali mraky. Velké samolepky většinou zakrývaly korozi a nekvalitní povrch, nicméně tuningové srazy byly velmi módní.

  Jsou tu však ještě fajnšmekři. Ti se pustí do úprav drahých skvostů. Někteří mají jediný důvod, a to je to, že to jde. Pak jsou tu ale další. Mají naježděno plno kilometrů, přesto je řídit nadále baví a chtějí mít v garáži exotiku, ovšem v rozumné cenové hladině. Porsche? To má kde kdo. Porsche Turbo? I těch je hodně. Ale to je právě ono. Buď se spokojíte s tím, že máte rychlíka, kterého si moc lidí nevšimne, nebo jste rádi, že ho lidé přehlíží, ale Vy s ním při vhodné příležitosti zažehlíte do země každé ferrari, mclarena či lamborghini. K tomu však musíte trošku sáhnout do kapsy. Takže začnete pátrat a zjistíte, že přidat k původnímu stádu koní dalších 300 není nemožné, a jezdíte li dobře a máte kde to zjistit, tak i potřebné. Úpravců odstraňujících původní kompromisy je hodně. Liší se kvalitou, cenou i poskytovanými zlepšeními. Je třeba dobře vybírat, zvažovat investice a uvědomit si, jde li o efektivní činnost. No…nejde. Pokud nemíříte na závody, což je jiný finanční level, jde pouze o Váš pocit. Drahý pocit, tomu věřte.

  Legislativa dělá vše proto, aby po silnicích jezdili všichni stejně pomalu v podobných škatulích, bez snahy odlišit se. Naštěstí existuje plno bláznů, kteří se tomuto trendu brání a nadále dělají sobě i ostatním radost. Možná se někomu zdá úplně trapné, přemýšlí li takový člověk o tom, jeli 640 koní málo, když jich tam může mít 800. A je to tak, stejně je tolik omezení, že i těch běžných sto je dost. Jenže když ono to jde… a tak..milý Ježíšku, nutně potřebuji tu sadu pístů potřebných ke konverzi z 3.6 na 3.8 litru a kdybys chtěl být ještě hodnější, je i varianta na 4.1. K tomu pár maličkostí a fakt budu mít velkou radost. A o tom to je. Mít radost  ze života.

J3.K