Zase chodci…..

  Pokud vynecháme hluboké a devastující jámy v površích našich silnic, propadlé kanály, nesmyslně vysoké zpomalovací retardéry, jejichž název je odvozen od slova retardovaný a tím je myšlen ten, kdo jej schválil v podobě, ve které jsou buď nesjízdné, nebo stihnou poškodit Vaše vozidlo, jsou nejčastějším rizikem především ve městě chodci. A jak jde doba a zákony v jejich prospěch se mění, začíná se jejich chování přibližovat tomu, jakým se vyznačuje zvěř v okolí našich silnic. Většina z nás už řešila nějaký pomuchlaný plech po střetu se zvířetem, některé řidiče stála snaha vyhnout se i život. Poučka přitom jasně velí, že většinou je bezpečnější sice brzdit, ale trefit zvíře, než vedle silnice stojící strom.

  Podobně tomu je automobilka BMW. U jejích nových modelů je za předním nárazníkem lišta aktivující některé bezpečnostní prvky. Pokud čelně narazíte do nějakého předmětu, je to v určité rychlosti a brzdíte, pokaždé ji poté musíte měnit a je poměrně drahá. Pokud však v okamžiku nárazu povolíte brzdový pedál, lišta neaktivuje všechny a prvky a sama pravděpodobně menší ranku ustojí.

  Co to má společné s chodci? Ty samozřejmě nikdo srazit a ani ohrozit nechce. No..někdy by chuť byla, ale důvodem je chování jich samotných. Vynecháme li připomínku k tomu, že někteří z nich se už ani nezabývají zastavením se na kraji silnice a rozhlédnutím se, čímž svěřují svůj život do rukou neznámého jedince za volantem blížícího automobilu, jejich záměrně pomalý pohyb pr nám známé zebře je někdy velmi provokující. A když se na víc uprostřed zastaví a začnou vyklepávat botu, případně se bavit s protijdoucím, má často přednost dávající řidič všeho dost a nejradši by zařadil jedničku a rozjel se.

  Fenoménem se tedy stává dávání najevo vlastní nedotknutelnosti chodců. Výrazně v projevu arogance vede omladina v pubertě, ztráta jejího respektu ke všemu se projevuje i na přechodech. A jestliže to bývala dříve výsada zahraničních zájezdů, nyní se to stalo zvykem i našich středoškoláků. Hned v závěsu jsou neřidiči, u obou těchto skupin jde nejen o neopodstatněné sebevědomí, ale zároveň často o špatný odhad vzdálenosti, rychlosti a rizika s tím spojeného. Přidat můžeme ještě často již na první pohled primitivní jedince, jejichž hlavním projevem je zjev, nikoliv myšlenka.

  Pokud řídíte, jste v autě často, tak také víte, jakým způsobem jej ovládáte, jakou máte reakční dobu, kolik metrů trvá, než zastavíte na suchu, na vodě, na sněhu. A dle toho se chováte ve chvíli, kdy svůj automobil opustíte. Vzpomenete si, kolik jste měli práce se zvládnutím situace, když Vám někdo skočil před předek a Vy jste přesto střetu zabránili. Na přechodu se rozhlédnete, často řidiči pokynete, ať jede, nebo aspoň poděkujete a bez zdržování přejdete. Nespoléháte na jeho postřeh a víte, že za svůj život jste si zodpovědní sami.

  Ne každý to tak má. Těžko ale vysvětlovat někomu, kdo nepřemýšlí, že vysouzené bolestné mu nohy nevrátí, potrestaný řidič svým odpykáním trestu neoživí mrtvou chodkyni a odebraný řidičský průkaz neurychlí srůst mnohačetné zlomeniny. Chodec není za určitých okolností o moc větší překážka, než moucha rozpláclá na každém předním okně. A okamžik, ve kterém si to hazardéři na přechodech uvědomí, jim může zachránit klidný průběh života a řidičovi nechat jeho radost z řízení.

J3.K