Mama Coca.....Kokain
Pro začátek je třeba upozornit, že věnování se tématu drogy má informovat, tím Vás i varovat před následky a zabránit špatnému rozhodnutí je konzumovat.
Každý rozumný člověk s racionálním myšlením, který má o následcích užívání drog aspoň základní povědomí, je odpůrcem konzumace jakéhokoliv podpůrného prostředku a ne jinak tento problém vnímá i autorka tohoto článku. Jde jistě o velmi zajímavé téma, snad si tím nyní doplníte své informace.
Začněme pohledem k Indiánům, takže trochu historie. Kokainovník pravý (Erythroxylum coca) pochází pravděpodobně z vlhkých pralesů na východních svazích bolívijských a peruánských And. I když největším producentem kokových listů je Jižní Amerika (Kolumbie, Peru, Bolívie a severozápadní Brazílie), pěstuje se omezeně i na Jávě, Srí Lance a v Austrálii. Pokusně se jako jednoletá kultura ověřovala dokonce i na černomořském pobřeží Kavkazu.
Plantáže koky, tzv. cocales, se nejčastěji zakládají na lesních mýtinách. Mladá rostliny vypěstované ze semen, nebo řízků ve školkách, se přesazují do plantáží po dosažení výšky 30 až 50 cm. Při pečlivém ošetřování poskytují již za 1,5 roku sklizeň prvních listů. Ve stáří tří let se trhají třikrát až čtyřikrát ročně a životnost plantáže je přibližně 20 let. Natrhané listy se opatrně suší, neboť nesmí přeschnout, ani změnit barvu, tedy zčernat. Správně usušená droga má vůni podobnou naší komonici a jednoduchou přípravou vznikne zelený odvar mdlé trávovité chuti.
Čím je od dávných dob tato rostlina populární? Povzbuzující účinky koky, schopnost tišit hlad a velký obsah vitamínů, pomáhaly Indiánům vydržet dlouhé a namáhavé přesuny v horách. Inkové její vlastnosti považovali za tak výjimečné, že ji uctívali jako posvátnou rostlinu a věřili, že je její součástí Mama Coca, svůdná žena, která jim může přinést požehnání. Zároveň ji používali při náboženských obřadech a při iniciacích (obřad spojený se vstupem do dospělosti). V 16. století po dobytí Incké říše Španěly se rozšířila závislost na žvýkání koky mezi prostým domorodým obyvatelstvem. Z toho Španělé těžili a nutili drogou ovlivněné Indiány do úmoru pracovat ve stříbrných dolech.
Postupně se důsledkem osídlování Ameriky a čilým obchodováním tento "elixír života" rozšířil po Evropě a od poloviny 19. století začal být využíván i ve vznikajícím celosvětovém potravinářském průmyslu (pastilky, nápoje, včetně známé coca-coly). Roku 1860 byl z rostliny izolován později nechvalně proslulý kokain.
Hlavní význam nového preparátu byl ve využití anestetického účinku, přičemž byly zároveň staženy periferní cévy. To bylo ceněno především v nosním, ušním a krčním lékařství, také v oftalmologii. Dnes je již plně nahrazen účinnými syntetickými preparáty např. prokain, který je například také součástí také injekcí u Vašeho zubaře. Většina objemu koky, který se dnes z Jižní Ameriky vyváží, se používá nelegálně. Původní obyvatelé a potomci starých civilizací listy koky stále hojně žvýkají. Většinou proto, aby zapomněli na strasti každodenního života (komplikované ekonomicko-sociálně-politické poměry). Nejvíce kokainu dnes produkují Bolívie, Brazílie, Peru, Paraguay, Kolumbie, Ekvádor, Venezuela. U nás se kokain vyskytoval za 1. republiky a v lepších společnostech se hojně užíval, specifický způsob konzumace, tzv. šňupání, bylo velmi populární.
Později tato vlna obliby opadla. V současnosti se u nás kokain opět těší oblibě, pro jeho cenu však ne v takové míře, jako ostatní levnější drogy. Většinou patří k doplňkům životního stylu zlaté mládeže. V osmdesátých letech došlo k velké vlně popularity kokainu v USA (převážně mezi yuppies) a o pět let později, jak je častým zvykem, také v západní Evropě. Experimentování s kokainem prováděl také S. Freud, který si myslel, že zbaví přítele morfinismu a zatím zapříčinil jeho kokainismus. Jeho samotného stálo velké úsilí, aby přerušil experimenty sám na sobě. Kokain brali i světové celebrity, například královna Viktorie i Winston Churchill. Bezprostředními účinky kokainu jsou povzbuzení, dobrá nálada, aktivita, zvýšené sebevědomí, pokles až ztráta chuti k jídlu, později kolísání nálad až záchvaty vzteku. Pohlavní pud je vystupňován a ženy se stávají nymfomanickými.
Jistě uznáte, že většina z nich zní velmi dobře. Viditelné příznaky jsou rozšířené zornice, výtok z nosu (při šňupání), chraplavý hlas, bledost, hubnutí. To už zase tak dobré není. Aplikace drogy je různorodá. Pokud vynecháme původní způsob, tedy žvýkání kokových listů, užívá se většinou šňupáním. Při injekční aplikaci mohou způsobit vážné problémy příměsi, kterými kokain „řežou“ pouliční prodejci (pudr, mouka, škrob, chinin, glukóza, amfetamin, lidokain, atd). Dlouhodobé užívání vede ke zvýšení tolerance (nutnosti zvyšovat dávku pro dosažení stejného účinku), u některých lidí se naopak zvyšuje citlivost na drogu a stačí jim dávka stejná nebo i mírně nižší. Na kokain může vzniknout silný psychický návyk s velice silnou touhou po další dávce.
Abstinence vyvolává stavy deprese, úzkosti, únavy a neklidu, které mohou trvat i několik měsíců. Doba působení je také rozdílná. Účinek je podle způsobu aplikace pozorovatelný za několik sekund až minut a trvá asi půl hodiny. Někteří uživatelé tvrdí, že se účinky projeví až po několika aplikacích. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu až dvě hodiny. Rizika jsou veliká. Po užití kokainu se zrychluje srdeční tep a tlak, objevuje se pocení a sucho v ústech. Při dlouhodobém užívání způsobuje nechuť k jídlu, srdeční arytmii.
Při šňupání nastává podráždění nosní sliznice a výtok z nosu podobný rýmě. David Bowie má sám po dlouhodobém užívání titanovou plotýnku v nose. Kouření způsobuje chronické respirační potíže, záchvaty kašle, někdy i ztrátu hlasu. Smrt z předávkování se vyskytuje jen zřídka.
Při vyšších dávkách kokain působí jako anestetikum na mozková centra kontrolující dýchání - nastává třas, křeče, zmatenost, závratě a specifické dýchací potíže - rychlé střídání lapání po dechu a mělkého dýchání (tzv. reakce Caseyho Jonese). Při injekční aplikaci hrozí abscesy, srážení krve a přenos infekcí (hepatitidy a HIV).
Co je po stránce chemické? Jedná se o benzoylekgoninmetylester C17H22CINO4. Jde o tropanový alkaloid, kde je dominantním a také nejznámějším alkaloidem právě kokain. Pro praktické využití bývá kokain chemicky upraven na chlorid kokainia.
Věřím, že vše, co budete kdykoliv zkoušet a studovat, bude s vlastního přesvědčení a taky s uvědoměním, že Vám každá podobná látka a droga může způsobit neuvěřitelné potíže. Přestože jsou účinky kokainu všeobecně známé, není vše zlato, co se třpytí. Pokud se rozhodnete tuto, ale i jakoukoliv jinou drogu užívat, následky svého chování si odnesete sami. Snad Vám tento článek napoví a s díky odmítnete.
Z.Z