Nechápu to, fakt že ne

   Nechte si prosím řeči typu, máme to v rodině, je to dědičné atd. My také máme v rodině dlouhé, krásné, rovné nohy a já vypadám, jak když jsem od dětství pašovala přes hranice melouny. Jenže s tím se, na rozdíl od tloušťky, nedá nic dělat. Já vím, je to boj a to celkem vyčerpávající, ale jde to. Já sama s tím mám problémy celý život, takže jednou vypadám a cítím se dobře, a pak zase při každém pohledu do zrcadla pláču.

  Proč s tím mám problém? Protože jsem neukázněná, miluji všechno co je nezdravé a navíc mám ráda pivo. A já když miluji, tak naplno, takže si to pivo prostě dávám docela často. No a pak zase u zrcadla pláču a říkám si, že zhubnu a v pondělí ráno opravdu začnu, celý den jím ukázkově a v pondělí odpoledně už končím, protože mě to jako fakt nebaví. A takhle se to se mnou táhne opravdu dlouho. Zkusila jsem snad všechny přípravky na hubnutí, které Vás napadnou. Teorii umím vysvětlit líp, než jakýkoliv dietolog. Ale ta praxe, ta mi dává zabrat. Ale abych se tady jen nepodceňovala, tak se podělím i o úspěchy.

   Bylo mi 30, když jsem porodila druhé dítě. Na začátku těhotenství, jsem měla 62 kilo. Rodit jsem šla a měla jsem 93 kilo. Zavřete aspoň pusu, když se divíte. Přišla jsem domu, vypadala jsem jak vorvaň, vlasy, které mám vždy krásné, lesklé, jsem měla mastné a přilepené k hlavě, když zazvonila bývalka mého dnes již bývalého muže. Nevím, co to bylo za nápad, ale já s ní kamarádila (no asi proto, že než jsem otěhotněla, vypadala hůř než já). Otevřela jsem a ona Vám ta bestie stála jen tak ležérně opřená o futra a asi tak o dvacet kilo lehčí. Víte jak jsem se cítila? Ne? Tak já Vám to řeknu. Jako Blažena ve Slunce seno, když jí Miluna přinesla svatební oznámení. No zatnula jsem zuby, zamáčkla slzu a uvařila jí kafe. Zjistila jsem, že jí hodně pomohl spinning a nějaké prášky.

   Já jelikož jsem ještě kojila, vsadila jsem jen na spinning. Byla jsem statečná a šla jsem na svou první hodinu, kde jsem vysvětlila cvičitelce, že ještě kojím a nějakou dobu kojit chci, takže potřebuju začít zlehka. I přesto, že jsem tak začala, měla jsem několik prvních hodin pocit, že mé plíce se ještě válí v posteli, zatímco já šlapu. Bylo mi na umření, co bylo, já možná i umírala. Ale důležité je, že jsem to dokázala a těch už ne 30, ale 25 kilo dala dolu.

   Celé dva roky, jsem si je držela, byla na sebe náležitě pyšná. A pak přišlo období, kdy jsem opět jedla a pila to své milované pivo a nikdo okolo nic neříkal a zrcadlo jsem neposlouchala a pak zase pláč, nářky a já blbá měla zase skoro 90 kilo. No nejsem blbá? Jsem! Takže jsem se opět pustila do hubnutí a slibovala si, že tentokrát už naposledy a už nikdy nedopustím, abych se do toho vrátila.

   Prostě klasické ráno jak po flámu, to si taky říkám, že už nikdy víc. Tentokrát jsem na to šla jinak. Domluvila jsem si schůzku s Pepou a Pepa dělal Herbalife. Nakoupila jsem si spoustu přípravků, domu jsem si koupila orbitrek, vyhlásila jsem tři měsíce bez alkoholu a začala. Ouuuu, ten nástup byl fakt bolavý, plíce opět opustily mé tělo, klouby měly dovolenou, má duše měla depresi, ale já byla rozhodnutá. Co myslíte, jak to dopadlo? No? No jasně, dala jsem dolu 18 kilo. Ale už „jen“ 18. Pomohl mi Pepa a jeho koktejly a potom Dukanova dieta. Tu nasadím vždy i dnes, když cítím, že mám zase dvě kila nahoře.

   Tím chci teda říct, že hubnout se dá v každém věku. V tom mém, je mi 38, to jde o něco hůř, než ve dvaceti, ale jde to. Věřte mi, jsem jasný důkaz a teď se cítím vyčerpaná a jdu si dát pivo.

Šárka Večerníková.www.krtstudio-info.cz