Okénko - Právo v kapse - MŮŽE CIZÍ RNA Z VAKCÍNY POTENCIÁLNĚ TRVALE ZMĚNIT NAŠI DNA?

  Tak tedy, jak je to s tou DNA? Na tuto otázku většina médií prostřednictvím „vládních“ imunologů odpovídá, že je to vyloučeno. Na druhou stranu některé zdroje uvádí, že se to děje! Bohužel jsou všechna tvrzení z obou stran ničím nedoložená. Jednoduché ANO, nebo NE stačí jen pro hlubší rozdělení společnosti. JE NUTNÉ POZNAMENAT, ŽE JDE O SKUTEČNĚ VYSOCE ODBORNÉ TÉMA. Využiji zde úvahy a analýzy Dr. Corrigana, odborníka na biochemii a molekulární biologii a poznatky, jež jsem získal pročtením několika studií na toto velmi složité téma (nikoli v souvislosti s Covidem a vakcínou, ale v souvislosti genetiky a jiných virů).

  Je již vědecky dobře známo, že RNA může být „reverzně transkribována“ do DNA. V našich buňkách sídlí enzymy zvané „reverzní transkriptázy“. Tyto enzymy převádějí RNA na DNA. V našich buňkách existuje více zdrojů pro tuto třídu enzymů. Tyto reverzní transkriptázy jsou často vytvářeny viry, které se nazývají „retroviry“. HIV je retrovirus, stejně jako hepatitida B (u nichž je již prokázáno, že to dokáží), ale do této kategorie spadá i mnoho dalších retrovirů. Kromě těchto externích virů existují i viry, které jsou pevně propojeny s naší genomovou DNA a které se nazývají endogenní retroviry (ERV). Tyto ERV obsahují pokyny k produkci reverzní transkriptázy. Kromě ERV existují v naší DNA mobilní genetické prvky zvané LTR-retrotransposony, které také kódují enzymy reverzní transkriptázy. Tyto endogenní enzymy reverzní transkriptázy mohou v podstatě přijímat jednovláknovou RNA a převádět ji na dvouvláknovou DNA. Tato DNA pak může být integrována do DNA v jádru prostřednictvím enzymu nazývaného DNA integráza.

  CO Z TOHO LZE VYVODIT?

  Minimálně to, že nelze vyloučit, že RNA zavedená do našich buněk pomocí vakcíny by mohla být reverzně transkribována do segmentu dvouvláknové DNA a poté integrována do našeho základního genetického materiálu v jádru buňky. Aby k tomu mohlo dojít, musí existovat celá řada konkrétních podmínek, ale musíme připustit, že biologie je složitá a ne vždy dokonale předvídatelná.

  I když je počáteční vakcína zavedena pouze do relativně malé části našich buněk, pokud k tomuto procesu reverzní transkripce dojde v kmenových buňkách, a to se v nějakém procentu dozajista stane, může být tato geneticky modifikovaná buňka replikována a amplifikována do větší části buněk, které tvoří tkáně těla. Kmenové buňky slouží jako rezervoár pro trvalou produkci nových buněk. Tímto způsobem lze postupem času větší procento našich somatických buněk nahradit těmito geneticky modifikovanými prekurzory kmenových buněk. Tento typ geneticky modifikované náhrady buněk lze pozorovat u některých pacientů, kteří podstoupili transplantaci kostní dřeně. U těchto pacientů mohou tyto genetické modifikace zdědit dokonce i zárodečné buňky, jako jsou spermie, přestože cestě k této zárodečné modifikaci stále nerozumíme.

  V ČEM MŮŽE BÝT ROZDÍL MEZI RNA VIRU A RNA Z VAKCÍNY?

  Virová RNA je zabalena do virových částic, které fungují jako skořápka. Tyto molekuly RNA jsou dočasně vybaleny z této skořápky, zatímco jsou uvnitř buňky, aby produkovaly více virové RNA a virových proteinů, které jsou rychle izolovány a znovu zabaleny do nových virových částic. Virová RNA je také ze své podstaty nestabilní kvůli specifickým zvláštnostem sekvencí jedinečným pro virovou RNA a je rychle rozpoznána buněčnými enzymy pro destrukci. Proto je čas, který je k dispozici pro práci reverzní transkriptázy na „holé“ virové RNA, velmi nízký. Navíc Covid vir má zjevně genetickou snahu se množit, tzn. zhotovovat celé virové částice. Na rozdíl od toho byla v laboratoři změněna RNA dodávaná buňkám pomocí vakcíny, aby se zvýšila její stabilita, takže v buňce přetrvá mnohem déle. Je prováděna řada modifikací ke zvýšení stability a životnosti této RNA dodávané vakcínou. Toto umělé inženýrství RNA je navrženo tak, aby produkovalo RNA, která visí v buňce mnohem déle než virová RNA, nebo dokonce RNA, kterou naše buňka normálně produkuje pro normální produkci bílkovin. Účelem této konstruované dlouhověkosti je zvýšit produkci Spike proteinu (specifický výběžek rostoucí na viru Covid, který mu dává značnou část schopností) našimi buňkami, aby se maximalizovala účinnost vakcíny. Kromě toho tato RNA není rychle izolována do nových virových částic. A navíc neprochází do buněk jako škůdce vir, ale v tichosti ho tam dopraví tuková částice. Imunita je zcela obelstěna vakcínou. Proto, pravděpodobnost využití možnosti přechodu do DNA narůstá. I když může být pravděpodobnost nepatrná a nemusí být sledovatelná v experimentech mimo lidského nositele, je třeba si uvědomit, že průměrné lidské tělo má cca 30 bilionů buněk a vakcína má být nasazena až u 7 miliard lidí, ale i když to bude jen polovina, je počet infikovaných buněk astronomické číslo. Není při tak obrovském počtu zmutovaných buněk pomocí vakcíny již pravděpodobnost velmi reálná?

  CO SE STANE, KDYŽ K TOMU DOJDE?

  Existuje více možností, které se vzájemně nevylučují. Zaprvé, modifikace somatických buněk, zejména kmenových buněk, by mohla vést k tomu, že segment populace se zvýšeným procentem jejich tkání bude převeden na geneticky modifikované buňky. Tyto geneticky modifikované buňky budou mít genetickou sekvenci pro produkci Spike proteinu. Protože protein Spike je pro lidské tělo cizí protein, imunitní systém těchto jedinců bude útočit na buňky v těle, které tento protein exprimují. U těchto lidí se téměř nevyhnutelně vyvinou autoimunitní útoky, které budou nevratné, protože tento cizí proteinový antigen bude trvale zapojen do pokynů obsažených v jejich DNA. Jednoduše, nikdy ty útoky neustanou, tedy dokud nezpůsobí smrt.

  Druhá možnost je založena na cestě, která přenese tuto genetickou modifikaci na zárodečné buňky (vejce a sperma). Pokud by k tomu došlo, tato genetická mutace by se ocitla ve všech budoucích generacích pocházejících z tohoto jedince nebo jednotlivců. Protože se jedná o modifikaci zárodečné linie a nikoli o somatickou modifikaci, bude tento nový genetický prvek přítomen v každé jednotlivé buňce těchto jedinců. To znamená, že potenciálně každá tkáň v jejich těle může exprimovat Spikův protein. Protože je tento protein přítomen od narození, imunitní systém rozpozná tento nový protein jako „sebe“ a nikoli vetřelce. Pokud jsou tito jedinci infikováni koronavirem, jejich imunitní systém by nerozpoznal protein Spike viru jako cizí, a tito jedinci budou mít podstatně sníženou schopnost odrazit koronavirus. Proto by v průběhu budoucích generací bylo rostoucí procento populace náchylnější k závažné infekci koronavirem kvůli omezené imunitní funkci. Toho by rychle mutující koronavirus mohl využít a mohl by se zdokonalit do druhu, kterému by bylo jen těžké odolat i u geneticky nepostižených lidí.

  Kromě výše zmíněných rizik se ukazuje další riziko: Pokud je buňka infikována buď externím virem, nebo endogenním retrovirem, zatímco je vakcína v buňce aktivní, mohl by jiný virus získat spojení s tímto koronavirovým spike proteinem, který by mu pak umožnil infikovat dýchací tkáně a další orgány těla a šířit se obdobnou cestou (dýchací). To znamená, že viry, které byly normálně izolovány do určitých tkání, by najednou získaly schopnost infikovat mnohem širší škálu tkání, čímž by se staly patogennějšími nebo smrtícími. Představte si, že se pak stejnou rychlostí a stejnou cestou bude šířit např. virus HIV (AIDS), který z 50% dokáže přejít do DNA nositele. Nezakládáme příliš velký požár?