Psoriáza - lupénka

  Tato nemoc často podrývá víru sám v sebe, protože její projevy jsou viditelné a nikomu fakt nesluší. Psychické příkoří lidé s touto nemocí zažívají často, například vykázáním z koupališť, separací dětí ve škole, na obědě v jídelně. Osobní život je také občas těžký. Často vede k nenávisti k vlastnímu tělu, kterou neodbourá ani veliká láska blízké osoby.

   Odborníci na celém světě se shodují, že není nemocí moderní doby, protože historie ji zná již z bible a zprávy o ní se našly i na egyptských papyrech. V Číně o psoriáze zevrubně psal lékař Čchao Juanfang (Chao Yuanfang) už v roce 610 n. l. Je řeč o lupénce. Lupénka patří mezi nejčastější kožní onemocnění s postižením 1–3 % populace. Většinou není nebezpečná, může být však mnohdy nepříjemná.

  Její vznik zatím není zcela známý, uvažuje se o autoimunitním onemocnění, nebo o poruše metabolismu keratinocytů (buněk tvořících pokožku). První projevy nemoci se začínají projevovat v 15–25 letech jako šupiny, puchýře nebo červená, zánětem postižená ložiska. Objevuje se na různých místech mimo těch, která jsou vystavena tlaku na loktech a kolenou, má také predilekční místa v oblasti kštice a křížové krajiny. Postihuje kůži na nohou, nehtová lůžka a stejně tak může postihnout malé klouby na ruce. Existuje několik typů lupénky, které se mohou lišit svou lokalizací, projevy i svým průběhem. • Můžeme je rozdělit do následujících forem. 

   Forma akutně exantematická vzniká poměrně náhle, vyskytuje se spíše u mladších jedinců. Často je podnícena (ovlivněna) běžnými infekčními nemocemi, diseminace vzhledově oválné menší makuly (skvrny s povrchovým šupěním ). Lokalizace je po celém těle včetně kštice, občas mírně svědí. • Forma chronicky stacionární. Vytváří se pomalu a nepodněcují ji spouštěcí faktory. Ložiska mají tmavě červenou barvu, jsou papulozní (vystouplá-pupenovitá) a často rozsáhlá, mapovitá, dobře ohraničená. Na povrchu ložisek jsou světlé šupiny až po silnou vrstvu rohoviny. Lokalizace zahrnuje lokty, kolena, křížovou krajinu a také vlasatou část hlavy. 

   Léčba lupénky závisí na rozsahu postižení a jeho charakteru. Lokální projevy se ošetřují mastmi s obsahem kortikoidů, dehtu (pix lithantracis, cignolín), nebo salicylátu. Cytostatika (Methotrexat) a retinoidy (deriváty vitaminu A) se používají u celotělového postižení.

   Nejúčinnější terapie se uskutečňuje pomocí UVA/UVB paprsku a psoralenů. To jsou látky s fotodynamickým efektem, které se aplikují buď zevně na pokožku, nebo vnitřně do organismu a zvýší citlivost pokožky k ozáření UVA paprsky, které potom následuje (dohromady se tomu říká PUVA terapie). Tuto léčbu lze kombinovat s léčbou dehtovými preparáty a horským sluníčkem, což vlastně napodobuje prostředí u moře.

   V některých zemích (v Turecku, Chorvatsku a dalších) se v lázních k léčbě lupénky využívají ryby druhu Garra rufa a Cyprinion macrostomus. Tyto ryby se přisají k šupinám a postiženým místům a v podstatě se jimi živí, takže krásně vyhladí kůži. Nemusíte se bát, že by to bylo nějak výrazně nepříjemné, rozhodně to nebolí, jen to může trochu lechtat. Ne každému to může být příjemné, ale zoufalství u této nemoci a zbavení se ošklivého kožního efektu za trochu polechtání určitě stojí. 

   Další možností je nabízí biologická léčba. Je variantou pro ty pacienty, u nichž konvenční léčebné metody selhaly, také pro ty se středně těžkými a těžkými formami nemoci. Jedná se o látky vyráběné metodou genového inženýrství, tedy uměle, ačkoliv jde o látky de facto tělu vlastní. Podle studií, které dosud proběhly a dále probíhají na celém světě, má tato metoda léčby jasné výhody. Svým působením totiž neovlivňuje a nepoškozuje ostatní buňky a orgány lidského těla a má ve skoro třech čtvrtinách větší účinnost než klasické postupy. Ale protože nic není tak růžové, i na biologické léčbě najdeme jedno negativum. Tím je její značná finanční nákladnost.

  Závěrem můžeme potvrdit, že lupénka sama o sobě je velice nepříjemná nemoc, přesto ale horší efekt, než kožní projevy, zanechá na psychice postiženého. Věřte, že pro psoriatika je každé psychické rozhození krokem zpátky, protože nemoc vyburcuje ke gradaci. Okolí by se mělo naučit býti empatickým, pokud například budeme na koupališti, v restauraci a někoho s touto nemocí potkáme, náš pohoršený pohled může ublížit. Doufám, že tento článek pomůže vnímat postižené lidi s nadhledem a bez potřeby je svým chováním ponížit.

Zuzana Žůborová