Agrese vůči soukromí
www.inadhled.cz Žijeme v době, která je součástí smutné etapy lidstva. Nedávno nabytá svoboda, respektive povědomí, že tomu tak bylo, se nikoliv pomalu vytratila. Soubor opatření vládnoucích vrstev schovávajících se za hesla o potírání korupce, neplacení daní, xenofobie, rasismus, terorismus a plno podobných, nás uvrhnul zpět do situace, kdy promluvit nahlas jinak, než schvalovala oficiální doktrína, se považovalo za sebevraždu všech blízkých a zainteresovaných. Jsme tedy pod mnohonásobnou kontrolou. Kdo si myslí, že tomu tak není, zkusme mu to připomenout.
Kamerové systémy sledují každý náš krok, to nejen na ulicích, veřejných prostranstvích a křižovatkách, ve státních budovách a na úřadech. Také v továrnách, dílnách, skladech, restauracích a obchodech. Plno dalších záznamových zařízení je v soukromých vozidlech, na domech a zahradách, nově jsou součástí dronů. Také na přilbách cyklistů, lyžařů, fotopasti najdete v lesích i na loukách. Dobře, s tím se dá ještě žít. Často mohou být tyto kamery i užitečné. Hlídá nás i GPS. Horší je to s odposlechy. Technika umožňuje cokoliv. Jistí si nemůžete být za zdí svého domu, v autě, při telefonování, při zapnutém počítači. Naše slova může slyšet kdokoliv, kdo je na to technicky vybaven. Tedy policie, Celní a Finanční správy, soukromí detektivové, někdo ze zaměstnanců mobilních operátorů, hackeři. To není zrovna úzký okruh. Přiznejme si, že mlčeti může opravdu znamenat zlato, nebo aspoň méně let v kriminálu.
Podobné však platí i o slově psaném. Pod dohledem jsou sociální sítě, emaily, kompletně celý internet. Výdobytek moderní éry se stává kontraproduktivní v oblasti našeho soukromí. K tomu si přidejte prolomení hesel u internetového bankovnictví, pošty, sledování platebních transakcí, různé rejstříky, v nichž figurujete, zdravotní záznamy, přehledy o majetku, ziscích a odvedených daních. Aby to nebylo málo, existují snahy nás čipovat. Nejdříve pomocí platebních karet, osobních dokladů, ovšem snem každého globalisty je nacpat tu titěrnou součástku každému z nás do těla. A protože technika jde dopředu, dokážou čipy časem nejen nahlásit naši totožnost, ale i polohu, co jsme jedli, kolikrát a kde se milovali. S tím vším o nás bude kdosi mít tolik informací, že obchod s nimi bude skutečně výnosným byznysem na straně jedné, a úžasným represivním nástrojem na straně druhé. A s tím už se moc žít nedá.
Každý z nás má právo na to mít aspoň kousek svého světa. Lidské vědomí je plné zákoutí, která mohou být ostatním pootevřena, ale jsou i taková, které patří jen a pouze nám. Jejich existence je často trnem v očích těm, kteří mají potřebu toho druhého nějak vlastnit, ovládat, spoutávat. Snaží se je za každou cenu otevřít, eliminovat dopady jejich bytí a zároveň přesvědčit protějšek o tom, že na ně v rámci vztahu, lásky či partnerství nemají nárok. Přitom ani netuší, jak se tím zesměšňují a ztrácí glanc a úctu. Nejhorší je tedy žít ve vztahu, který je protkán špehováním. To není výsadou jednoho pohlaví. Je mnoho žen, které si myslí, že neustálou kontrolou manželova telefonu, spodního prádla či diáře, zabrání v tom, aby projevil svou náklonost jiné ženě, Jak naivní představa končící často obrovským zklamáním. Podobně se chovají muži toužící po jistotě, kterou pro ně je dokonalý monitoring partnerčina pohybu, chování a volnočasových aktivit. Dělá li to žena, jde o citovou stránku jejího života, obavu z konkurence a ztráty vlastních životních standardů. U muže o slabost, zbabělost a především o vlastní ego a neschopnost si uvědomit, že žena není socha či věc, ale živý organismus plný energie. Čím více jeden druhého pronásleduje, kontroluje a hlídá, tím více stoupá pravděpodobnost nejen toho, že se něco dozví, ale také toho, že vše skončí naprostým krachem, jehož viníkem může být vyprovokovaná činnost. Kolikrát jste si řekli:,,Když už, tak ať.´´. Důsledkům svého chování se poté už lze jen podivovat.
Stalking má různé podoby. nejedná se jen o pronásledování vyhlédnuté osoby, ač právě to je tak pojmenováno. Jak vidíte, jsme pod dozorem státních orgánů, soukromých subjektů, sousedů. S tím se učíme žít, přestože ráznější obrana by byla na místě. Necháváme si diktovat příliš mnoho věcí. Ovšem vědomí, že nemůžete nechat svůj telefon a počítač bez dozoru, musíte mít všude hesla, která nikomu nesdělíte, je přímo šílené. Nedejte se obalamutit slovy partnera třeba o tom, jak vás miluje, nemá před vámi tajemství, tak proč byste je měli mít vy. Každý z nás má právo zůstat sám sebou, konat dle svého uvážení a zachovat si svobodu myšlení. Pokud to protějšek nechápe, plete si vztah s otroctvím. A to je nepřípustné.
J3.K
P.S. Tento článek je určen všem, pro které není nic svaté. Pokud prolézáte svému partnerovi telefon, počítač, sledujete ho na facebooku i jinde, nemáte dostatek úcty k němu a nezasloužíte si ji ani vy. Pamatujte, že takto nikdy nezměníte svůj osud, pouze odhalujete svou slabost, neschopnost a naivitu. Nikdy nelze zastavit myšlenku. Nepodaří se to vám a ani státu.