Cesta k dospělosti

  Osmnáctiny neznamenají pouze plnou trestní odpovědnost, svobodu při rozhodování, dát li si džus nebo pivo, možnost řídit auto, volit či se vdát nebo oženit. Jde o zlomové období, kdy se musíte začít dívat na své děti jako na již relativně dospělé a posunout je dále k jejich samostatnosti. Ne vždy to lze, protože většina z nich ještě studuje a nemá své vlastní příjmy, nicméně si již musí uvědomovat, že je třeba se po nich začít poohlížet. Jistě, někteří věční studenti dokážou viset na krku svých rodičů do pětatřiceti a posouvá se tak i doba, kdy se sami stávají rodiči. Možná, že model z dob socialismu, kdy pětadvacetileté mámy měly dvě děti a tátové do třceti stihnuli to samé, nebyl úplně mizerný. Užili si tak počínající dospělost svých následovníků ještě v relativní síle a bylo vcelku veselo. Nicméně doba se mění, prvorodičky stárnou a celé se to nějak bortí. I s tím se dá žít.

  Narození prvního dítěte je nádherný okamžik, byť bolestivý. Matka se nejdříve mění 9 měsíců před očima, aby v pravou chvíli prožila skutečnou bolest. Otec 9 měsíců sleduje, jak se z jeho krásné ženy stává neforemná koule, a když přijde mimino na svět, trpí znovu, tentokráte při střízlivění ze dne oslav. Další dny se nesou v poznávání toho, že další roky budou úplně jiné, než bývaly ty předešlé. Škvrně vyžaduje pozornost. Sice každé je výjimečným jedincem s rozdílnými nároky, ale ani to, co spí nejvíce, není zrovna nenáročné. A nedej bože, když se něco začne komplikovat. Správný vývoj je předpokladem k všeobecné spokojenosti, takže první realizované pohyby, sedy, lezení a kroky jsou vítány a považovány za úspěch. Zdaleka ještě o nic nejde, přesto už je třeba batole hlídat. Jeho zvídavost je nekonečná, nic si před ním nemůže být jisté. A máte li dvojčata, můžete se rovnou nechat naklonovat. Nebudete tomu věřit, ale jedno dítě je vlastně za normálních okolností procházka růžovým sadem. Dvojčata a více sourozenců už tolik ne.

  Kolem věku tří let začíná boj o přežití. Zvědavost se stupňuje, motorika je dostatečně vyvinutá na to, aby se ta milá stvoření rozeběhla kamkoliv, jen ne tam, kde je bezpečno. A v tomto pokračují až do svých osmnácti. Mezitím se pouze zvyšuje objem jejich vědomostí, dovedností a nároků. přijdou škola, kroužky, sporty, lásky, spory s učitely, trenéry, neuznávání autorit, první vlastní názory. Ty samozřejmě naprosto protichůdné s těmi, které má starší generace. Moc záleží na tom, jak funguje symbióza výchovy, respektu, přátelství, plnění povinností, lásky a důvěry. Tyto atributy vztahu rodičů a dětí jsou častu skutečnou rubikovo kostkou, kterou někdo poskládá velmi snadno, dalšímu se to nikdy v životě nepodaří. Do toho zasahují i určité nesrovnalosti v názorech mezi samotnými rodiči, takže nic naplat, je to skutečně náročné.

  Sladkých osmnáct je jistým vrcholem života mladého člověka, ale i jeho rodičů. Pokud k sobě mají dobré vztahy, je to odměna za roky úsilí, dřiny, odříkání, zároveň jde o skutečnou radost z dosažené mety. Někdo to prožívá s jistou úctou, jiný se na to x let těší, ovšem pro všechny to znamená určitou úlevu. Nikoliv proto, že rodiče ztrácí právní odpovědnost, ale proto, že teprve nyní se ukáže, zda li práce s výchovou přinese dobrou úrodu, zároveň cokoliv nyní mladík či slečna udělají, už nebudou moci vyčítat svým rodičům. Není se třeba bát, pokud dosud nedorazila dostatečná porce rozumu, ona snad jednou přijde. Teptrve teď se projeví, kdo je jak připraven na život a nakolik se naučil plavat. To je ta pravá zkouška z dospělosti. Tedy přejeme všem takto čerstvě dospělým, aby i při tak důležitém zlomu ve svém životě zachovali úctu, pokoru a nadále nasávali moudrost. Té dosáhnou mnohem později, ale cesta k ní může být zajímavá. Tedy může být.  neodsuzujme mládež za spupnost, sami jsme nebyli jiní.

Jindřich Kulhavý