Co žene muže stále nahoru?

   Je možné poděkovat různé genetické výbavě i rozdílným vlastnostem samotných hormonů, to vše dělá z mužů a žen dva naprosto rozdílné a přesto kompaktibilní druhy, které by jeden bez druhého zanikly. Tím není myšleno to, že by nebyly schopny žít bez vzájemné podpory, ale příroda to při rozmnožování vymyslela tak, jak to je. Je nám tedy souzeno se navzájem milovat i škorpit.

   Recesisté se často ptají, kdo tu byl dřív, muž, či snad žena? Částečnou odpovědí je názor zamlčující evoluci. Stvořením ženy z žebra muže bylo jasně řečeno, kdo měl tu čest tady být první. Kýmsi byl vyřčen názor, že žebro bylo použito pro svou nepatrnou vzdálenost od srdce, stejně tak blízká by měla zůstat žena tomu muži vzácnému orgánu. Pravdou spíše bude skutečnost, že jedno chybějící žebro není pro člověka podstatné a pokud se hodilo na výrobu ženy, tak nepatrná ztráta za vznik poměrně praktického nástroje stála za to. Vzhledem k vlastnostem daným do vínku ženskému pokolení je pravděpodobné, že v paměti slabšího pohlaví zůstala díra, která odebráním kostníko materiálu vznikla, zároveň se stala nezabezpečeným místem v hrudním koši mužů a je velmi často zneužívána při aktu zvaném láska a kdejaká slečna nezkušenému a neopatrnému mládenci s tím srdcem pěkně zahýbá, pokud mu jej rovnou neutrhne. Ale přiznejme si, že pravděpodobnost existence manufaktury, ve které by se bělovlasý stařík zabýval vymýšlením tvarů, jež by muže později a po celý život přiváděly k šílenství i obdivu, se zdá nepravděpodobná. Nakonec se smiřme s tím, že se tu na té Zemi potkáváme a dokonce spolu i občas žijeme a je relativně jedno, jak jsme k tomu dospěli.

   Rozdíl je tedy zásadní, to už víme. V zjevu, myšlení, uvažování, vnímání logiky. Také v přístupu k životu. Ten se liší především v tom, jak je muž díky svým vrozeným vlastnostem hnán neustále dopředu, nahoru, je většinovou veličinou, pokud jde o pokrok. Ženy jsou spíše udržbáři všeho dění. Jejich racionalita, mateřství, určitá dávka zodpovědnosti a menší schopnost snít z nich dělá neskutečně pracovitou a potřebnou polovinu naší civilizace. To i přes občasný výskyt výjimek. Tou druhou jsou stále hraví, vynalézaví muži, jejichž ego, touha být lepší, snaha stát se úspěšným a jistá dávka v podobě motivace se zalíbit našim krásným údržbářům formou naparování se a ukázání se v nejlepším světle je žene stále výše, dále a dopředu. A tak je na pánské straně převaha vynálezců, extrémních i těch obyčejných sportovců, odborníků, politiků i prostých snílků. Ti všichni jsou spoluautory pokroku, někdy se spletou, občas se přitom zabijí, ale naštěstí se jim daří posunovat naši civilizaci dále.

   Přiznejme si, že bez vynikajících sekundantů v podobě žen by ten posun dopředu byl nuda a někdy by se jevil být i nemožným. Zvláště tehdy, uvědomíme li si i tu dřinu, kterou musel podstoupit sám nebeský umělec, když z kousku naší kosti vymodeloval poměrně tvarově zdařilou bytost, která nás samotnou svou existencí často nutí k tomu, abychom nestáli na jednom místě. A když už nás to unavuje, sebereme pár svršků a vyrazíme kamkoliv s odůvodněním, že je opět třeba udělat něco pro lidstvo. Taková expedice je přeci ideální výmluvou. Tedy i ta plánovaná na Mars. Jen se obávám, že to někdo nedomyslel a poletí nejen chlapi. Takže vše od začátku znova dokola….

J3.K