Démon alkohol - Smutné začátky i konce

Víte, že alkoholismus je nemoc a Kód diagnózy dle MKN-10 je F102 ??! Nevím, jaký máte vztah k alkoholu a nevím, jaký máte vztah k alkoholikům. Každopádně můj pocit je takový, že spousta lidí, považuje alkoholika za odpad společnosti a představí si třeba špinavého člověka, který se motá, je z něj značně cítit alkohol a mluví nesmysly nebo křičí, otravuje kolemjdoucí, nebo jen sedí a pije víno z krabice.  Asi tak nějak to myslím je. Možná ne. Jak ho vnímáte Vy???

   No,  takto vypadají asi hlavně lidi bez domova a u těchto lidí se často stává alkohol součástí života, aby tak nějak přežili, určitě i oni mají nejprve nějaké důvody, pocity, stavy, proč ten alkohol pijí. A čím horší podmínky okolo sebe máte, tím horší je se z toho dostat a něco změnit. Někdo už pak ani nechce nebo prostě nemá sílu, když to trvá roky, přidají se samozřejmě další nemoci. Také je bohužel pravda to, že když se s Vámi něco stane, je opravdu málo lidí, kteří Vám pomohou. Byť to bývali Vaši kamarádi. Lidi Vás prostě odsoudí, protože vypadáte strašně.

  Dalším rysem alkoholismu je totiž to, že o sebe člověk přestává celkově dbát, nedojde k holiči, k lékaři, není to pro něj tak důležité jako předtím. Dokud tu svoji závislost ještě trochu ovládáte, nemusí to být poznat vůbec, přesto, že už jste nemocní. Někdo se za to stydí, někdo to neřeší, to je asi otázka inteligence a situace a kdy se propijete k té hranici, že už Vám to bude tak nějak jedno nebo nebudete ani schopni se o sebe řádně postarat, to nikdo neví.

 Taky přestanete postupně uklízet, a nakonec Vám může dělat problém i odnést odpadky, a tak se Vám pak doma hromadí hlavně vypité lahve. Alkoholik je schopen si přinést nové láhve, ale už není tolik schopen odnést ty prázdné. Možná je to těžko pochopitelné, ale i toto je rys této nemoci.

  Alkoholik často navštěvuje nejbližší večerky, do jiných obchodů moc nechodí.A až tam začne třeba i ráno stepovat a čekat, až otevřou.   Začínat den skleničkou, ještě hůře panákem, aby se třeba neklepaly Vaše ruce, nebo aby Vám bylo prostě psychicky lépe. Viděla jsem lidi, kteří jakmile Vietnamec otevřel, kupovali třesoucíse rukou plastového panáka vodky za dvacku.

  Nejtěžší je si to přiznat, a také být ochoten s tím něco dělat a nechat se léčit. Existuje pak spoustu výmluv, proč nemůžete nastoupit léčbu, která může trvat třeba i půl roku, ale věřte, že všechny tyto důvody nejsou opravdu důvodem , až přestanete fungovat úplně, protože už to prostě nepůjde, tělo už to nezvládne, může Vás potkat právě ta ulice. A to nikdo nechce. Jen ne každý se tomu dokáže ubránit.

Bára