Holky si vše řeknou….

   Další zajímavostí je, jak s odstupem času dokážeme analyzovat daleko lépe klady i chyby, které vztah přinášel. Někdy si až dodatečně uvědomíme marnost našeho počínání v té době, nechuť naslouchat radám a našeptávání blízkých a přátel, jsme ochotni riskovat jejich ztrátu, abychom jednou zjistili, že jejich pravda byla bližší té skutečné, než ta naše.

  Často jsou vedeny spory, je li upovídanější muž nebo žena. Muži mají v sobě geneticky nastavenou funkci naparování se, měli by tedy jasně vítězit v upovídanosti. V určitém ohledu to je pravda, jsou schopni přehánět o velikosti nejen svého úlovku ze břehu rybníka, rychlosti svého vozu a počtu svých expřítelkyň, jejich ego je žene vpřed a zakazuje jim ukázat na nějakou slabost, byť ta může být naopak v očích ženy kladem. Zamlčí nudnost nebo jinou nekvalitu nádherné milenky, protože ví, jak moc mu jí ostatní závidí, radši ji ukazuje a v soukromí si říká ,, proboha proč?“. Až když se s ní rozejde, možná varuje přítele, ale získá li jí po něm nepřítel, jen se usměje a bere to dále jako své příjemné zadostiučinění a zdálky potichu pozoruje, jak dlouho spolu ti dva vydrží.  A případný jejich rozchod může ty dva dosud se nemusící chlapy i spřátelit, navzájem se politují.

  Jak je to u žen? Jak již víme, ženy jsou více intrikující mezi sebou, v určitých fázích jsou mlčenlivé jako hrob. To tehdy, udržují li vztah s partnerem kamarádky, jsou li samotné zadané, nebo pokud by to poškodilo jejich profesní kariéru. Po rozchodu mlčí jen pokud se za svou minulost stydí, případně tehdy, mohou li si mluvením příliš uškodit. Opakem je, když se cítí být podvedeny. V tom okamžiku jsou schopné rozsévat zlo a nenávist. Otázkou samozřejmě je, v čem to podvedení spočívá. Žena je velmi citlivým zařízením, u něhož je pro muže hranice podvodu někdy pod schopnost rozlišení. Ona dokáže v něčem naprosto dokonale maskovat své myšlenky a představy, chovat se tak, že je považována partnerem za svatou, aby se z ní vzápětí stala saň, která začala chrlit oheň, prskat síru a škodit. Muž snadno přehlédne varování, že zašel daleko a podlehne vlastnímu klamu, že to ustojí a většinouna to doplatí.

  Problémem je stanovení určitých hranic. Nevěřme ženám, pokud nám chlapům něco tvrdí, slibují, zdají se být z našeho pohledu ideální. Absolutní většina z nich je naprogramovaná na lásku, požadovanou věrnost, mají svůj instinkt, který jim velí ulovit si svého schopného samce jen pro sebe. Udělají proto vše, použijí své krásy, vášně, lsti i neskutečnou moc pábení. Nevěřte v jejich proklamovanou toleranci. Neexistuje. Buď se jim postupně podaří kolem vás postavit plot bez otevřených dvířek, nebo se jednoho dne seberou a za zvuku vlastního syčení zmizí. A přitom dokážou nenapravitelně ničit vše.

  Nelze si zahrávat s jejich city. Prohru, ač ji tak nenazvou, neumí přijmout stejně hrdě, jako většina mužů. Umí být tvrdší, zákeřnější, ale hlavně překvapivější. A my páni tvorstva poté jen kroutíme hlavou, až čas nám ukáže naši naivitu a nepřipravenost. Nevadí, že jsme nikdy neřekli ,,miluji Tě“, nenaznačili společnou budoucnost. Ženina představa je jasná a naše činy si vezme po svém, zidealizuje je a pokud její sny nenaplníme, staneme se pro ni odpadem. Muž to přežije, jen škody mohou být zbytečně veliké. Jdeme li do vztahu s ženou, ani nastavená pravidla nic nezaručují. A pokud muž poruší náznakem i Ty, je jedno, jaký k tomu je důvod, konec je nenávratně zde a je nezvratný.

J3.K