Jsme jiní?
www.inadhled.cz Je mnoho náležitostí, které nás spojují s říší zvířat. Ale také plno jiných, které nás naopak odlišují. Některé jsou evidentní, jiné umělé.
Prvním odlišujícím znakem je jistě oblečení. Vzhledem k průběžné ztrátě srsti byla její náhrada nejdříve ukradenou jiným živočichům, později využití tkanin, přirozeným evolučním krokem. Samozřejmě tato změna přinesla i komplikace, například se z nahoty stala zakázaná věc a třeba vykonávání jisté potřeby vyžádalo postupně vytvoření podmínek pro soukromí. Estetické vnímání se natolik upravilo, že i malé děti jsou sešněrovány do plínek.
Stravování doznalo také plno změn. Původní pracné žvýkání se postupně změnilo a nynější teplá strava již zdaleka neklade takové nároky na naše čelisti, díky tomu se měnily a my můžeme obdivovat krásný profil půvabné ženy.
Vývoj nás tedy posunul dále v mnoha případech. Ale jak jsme na tom například při páření, lišíme se natolik, abychom mohli být pyšní na pokrok, který jsme zaznamenali za těch pár tisíc let? Pokud jde o získávání pozornosti vybraného jedince opačného pohlaví, máme sice větší možnost, například můžeme omračovat pomocí techniky. Takové auto, hodinky, vlastní vrtulník, to vše ukazuje určitou úroveň samečka, nahrazuje však pouze jiné způsoby vlastní divoké zvěři. Také vysoké podpatky, hluboký výstřih a krátká sukénka mohou být zástupným nástrojem k získání vyhlédnutého potencionálního partnera.
V podstatě však jde o prosté a přirozené naparování se, ne nepodobné tomu, jak se chovají ostatní živočišné druhy. A samotný akt rozmnožovací? Pokud si to vezmeme do důsledku, právě tady jsme si s ostatními nejvíce podobní. Většinou odhodíme to, co nás celý život běžně zakrývá, zaujmeme nějakou z poloh, které jsou často zaznamenané u jiných savců, a pokračujeme víceméně stejně až do zasípání a zakřičení na konci, někdy by se za ten hluk nestyděl ani lev. Možná právě v tuto chvíli jsme se vrátili zpět k našim kořenům. Ne, nejsme o tolik jiní. Sice jsme ztratili některé instinkty, ale ne všechny a některé projevy z dob dávných nám zůstaly. Možná naštěstí.
J3.K
