Konkurenční prostředí je součástí našeho bytí

  Konkurence je tak nedílnou součástí našeho životního prostředí. Nacházíme ji všude, kam se jen hneme. Vzniká už ve školkách, pokračuje při dalším studiu, v zaměstnání, sportech, v rodinách mezi pohlavími a dlouhodobě i mezi rasami. Ať už se snažíme o cokoliv, vždy narazíme na někoho, kdo v tom chce být lepší, úspěšnější a na nás je se s tím poprat. Pokud se pohybujme ve zdravém prostředí, je konkurence vcelku prospěšnou a k pokroku vedoucí realitou. Bohužel taková situace bývá poměrně vzácná, protože společně s konkurencí vznikla nekalá soutěž, kterou lidé dotáhli k dokonalosti. Z toho vyplývá, že počítat v životě s fair play je naivním přístupem ke všemu, co děláte. Kde je však konkurence největší a podrazy nejzásadnější?

  Kde můžete narazit paradoxně na nejagresivnější soupeře? Jedním z nejriskantnějších míst je podnikání a obchod. Velcí hráči mají předem rozdaná území, na kterých se střetávají, a naopak i ta, kde po dohodách meče nekříží. Týká se to bank, farmaceutického a vojenského průmyslu. Dostat se z ničeho k velkým obratům a zakázkám je víceméně nemožné a je třeba si uvědomit, že z této branže pochází často nejbohatší lidé na planetě. Samozřejmě zároveň ovládají přidruženou výrobu, to znamená chemické odvětví, energie a média. Protože jde o obrovské částky, jsou metody spojené s udržením vlastního výsostného postavení nekompromisní a mají dopad na velkou část lidstva. Drzý jedinec vměšující se do této světové elity poté může zmizet tak rychle, že si ani neuvědomí, koho polechtal na bránici. Jde o sféru, do které se běžný smrtelník nepodívá, moudrý se jí vyhne a jen egoista zkusí do ní proniknout, aby často poznal, jak malým pánem je. Ptáte se na zástupce? Nikdo menší, než Rotschildové, Sörös, saudsko-arabští šejci, Rockeffelerové, rodina Bushů a pár dalších, dohromady často nazývaní jako ilumináti. Tato partička si umí svůj rozsáhlý píseček ohlídat více, než dobře. Má dlouholetou praxi a dokáže ovládat i mafii. Ostatně války jednotlivých klanů většinou končily poměrně rychle na pokyn shůry. S tímto světem je spojená i světová politická scéna. Zabývat se tady politikou by znamenalo špinit si ruce od bahna, ve kterém většina vrcholných politiků žije a jehož zbytky dopadají až do komunální sféry. Politika tak není jen o konkurenci, ale zároveň o tom, kam až jsou jedinci schopní pro peníze zabřednout.  A přidáme li mediální oblast plnou stejného materiálu, který produkujete při posezení na toaletě, můžeme vše v tomto odstavci shrnout do stejného kyblíku.

   Vraťme se však na zem, vynechme kriminální podsvětí, kde o mnohem menší částky, ale s o to větší vervou, bojují skupinky vedené agresivitou oplývajícími jedinci a jedná se tak o skutečný boj o území, zisky a přežití. Konkurenci jistě pociťujete v zaměstnání, kde každý postup o stupínek výše znamená vyšší plat a uznání, zodpovědnost a nasazení. To až do chvíle, kdy dosáhnete určitého managerského postu, který je v dané společnosti zlomovým. Nejvyšší managment je totiž většinou odtržený od reality a funguje způsobem rozděl a panuj. Týká se to především nadnárodních společností, v nichž už funguje protekce. Naučíte li se správně podlézat, často si umetete cestičku na úkor schopnějších.

  Nejčistějším prostředím, byť konkurencí nabitým, by měl být sport. Není. Zápolení o vavříny, body, sekundy, rekordy a vítězství je většinou provázeno bojem o peníze a slávu. A to už jsou dostatečné motivy k podpásovkám. Nejde pouze o nečestné způsoby v podobě dopinku, ale řada rodičů snažících se o to, aby měli úspěšné sportovce, o tom ví své. Korupce není součástí normy vrcholných funkcionářů, ale rozlila se i do nižších pater. Ne vždy je finanční, ale mnohý někoho zná, tam se pomůže, jinde popíchne, někde podrží. Je až neuvěřitelné, kolik talentovaných sportovců v mládí skončí jen proto, že méně schopní měli lepší podmínky při cestě k vyšším metám. Vrcholový sport se tak stal místem pro ty nejotrlejší. Ostatně to, co se děje na některých sportovních svazech, případně ve spolupráci s politiky rozdávajícími peníze, je až neuvěřitelné.

  Nesmíme však zapomenout ještě na jedno zásadní místo, kde zuří boj. Je jím prostředí žen. Jejich pohled na příslušnice stejného pohlaví je pro nás muže nepochopitelný. Skrytá nenávist mezi kamarádkami, vyhrocování vztahů a schopnost jít až za hranu ve všem, co ženy dělají, je znakem toho, že v sobě mají samičky více podlosti, než samci. To, jakým způsobem proti sobě ženy dokážou jít, nemá obdobu ani v politice. Důvodem může být krása, muž, jiný názor, šaty, děti, de facto cokoliv. Schopnost zlikvidovat sokyni, kopnout do ní, když už leží, a s radostí zatancovat na její mrtvole, to je vlastnost především žen. Berme to obrazně, nejde o krvavou historku. Tedy většinou ne. Je třeba si přiznat, že podobné reálné obrázky vídáme v poslední době z míst, kde válčí primitivní národy v Africe a na Blízkém Východu. Nechme však radši nezodpovězenou otázku, je li to nižší inteligence, která umožňuje podobný přístup k nepříteli u žen a těchto islámských bojovníků. Jisté je, že ženy v prostém životě ukazují více krutosti, než většina mužů.

  Poslední odstavec nakonec možná rozproudí větší diskuzi, než ty předešlé. Bohužel však vystihuje skutečnost. Většině mužů stačí v případě konfliktu menší bitka, většinou si vše vyříkají i bez ní a jdou na pivo. V ženách spor dlouho klíčí, aby se rozhořel a neutuchal. Jen si to nedokážou přiznat. Výsledkem je často nenávist a zhrzenost. Chování nadnárodních koncernů, politiků, sportovních funkcionářů nás mohou štvát, ale nic s nimi neuděláme. Ovšem ženská řevnivost otravuje náš život daleko častěji a více se nás dotýká. Bohužel, ani té se nikdy nezbavíme.

J3.K