Mužské ego
Mužské ego je pojmem, který ženy dráždí a mužům znepříjemňuje život. Pro ženy je tím, co nutí muže být povýšenými, nepřístupnými ženským způsobům řešení čehokoliv, přiznáním pravdy i tam, kde je zjevná, dělá z mužů často nesnesitelné jedince.
Pro muže je často motorem, někdy tím, který jej žene k úspěchu, jindy pro měnu do pekel. Díky svému egu se muži uchází o ženy, válčí, vynalézají, sportují. Chovat se egoicky znamená být namyšleným pánem tvorstva.
Ego stálo za mnoha prohranými válkami. Napoleon, Hitler, to jsou ta čerstvější jména, Přemysl Otakar II., starší, v starověku těch známých vojevůdců bylo také mnoho. V těch válkách nešlo o to získat více, ale o to být nejlepší. V mužích prostě ego vyvolává soutěživost, která může končit sebezničením. A urazit ego jiného muže? Znamená vyzvat ho, ten bývalý přítel klidně zradí a přejde na druhou stranu, aby ne z důvodu rozumových, ale z důvodu pomsty ukázal, jak ego předešlého vítěze padne.
Z toho plyne, že i schopní lidé se mohou stát obětí svého ega. Je v každém z nás, jen velmi moudří jej drží v rovnováze. Je to někdy těžké, čím je muž úspěšnější, tím ego roste, nesmí ale přerůst samotnou osobnost člověka. Protože s jeho velikostí se ztrácí soudnost a schopnost naslouchat. Tvrdím stále, že ego je mužským motorem, ale s plynem se musí zacházet velmi opatrně. Potřebujeme ho, tam kde by nebyla soutěživost, zastavil by se pokrok.
S egem tedy musíme žít, jen nás nesmí zadusit. Ať nás tedy žene dál, ženy, odpusťte někdy prosím jeho projevy, já vím, je to složité. A pozor, mnoho žen své ego také přeceňuje. To už je ale jiná kapitola.
J3.K
