Nikdo z nás nemá patent na výchovu dětí
www.inadhled.cz Každý z nás by chtěl být ten nejlepší rodič, ale kdo ví co je to nejlepší? Mám dvě děti, syna 16 a dceru 9 let.
Vychovávám je oba stejně, ale každý je úplně jiný. U Pavla v pokoji se dá jíst ze země, k Terce je vstup jen na vlastní nebezpečí. Pavel, ač je mu 16, není puberťák, Tereza se s pubertou snad narodila. Když jsem měla první dítě a viděla jsem někde nějaké jiné, jak se vzteká, vždycky jsem si říkala, jak bych mu dala na prdel.
Po té, co se narodilo druhé dítě, jsem zjistila, že nedala. Kolikrát si říkám, jestli tu výchovu zvládám dobře, jestli jsem dobra máma. Můj syn tvrdí, že ano. Moje dcera když něco potřebuje, tak také. A jak řeším u nás doma nepříjemné situace? Nejlépe tak, jak umím. Neumím děti bít a ani nechci. Možná je to pro někoho lepší, ale já to nedělám, řeším vše domluvou.
Takže když Pavlík v deseti letech přišel a řekl mi, že kouřil a pil vodku s kolou (přinesla to kámoška) málem mě kleplo. Ale vysvětlila jsem mu, proč se nepije a nekouří. (A už vůbec ne, v jeho věku). Za dva dny přišel a já poznala, že opět pil a kouřil. No místo facek jsem mu řekla, že jelikož jsem zklamala jako matka, tak jestli ještě jednou bude kouřit, bude si muset zabalit věci a já ho dam do ústavu. Přiznám se tam, že jsem jako matka zklamala a požádám je, aby mi ho vychovali. A když budu mít o víkendu čas, tak si ho vezmu domu. Od té doby už nikdy nekouřil. Někdo by to řešil fackou, já takhle. No nikdo nemá patent, na výchovu dětí.
Šárka Večerníková
