Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 13.díl

  Říká se, že čas rány zahojí, což, i když se nám to zpočátku nezdá, je pravda, jen každý potřebujeme jinak dlouhý čas, ale platí to v případě, když jde o Vaše děti? Myslím, že tady ten čas tu bolest jen otupí, vždy, když vidíte na ulici dítě ve věku Vašeho, koukáte na něj a bolí to, koukáte na ty lidi, jak vedou děti do školy či do školky nebo na hřiště a bolí Vás, že Vy nemůžete, a také Vás vždy rozčílí, když se něco okolo Vašeho dítěte děje nebo neděje. Například zrušené setkání nebo nečinnost úřadů.

  Naší žádosti o styk s malým synkem bylo vyhověno tak, že jsme s ním mohli být každé úterý odpoledne a 1x za 14 dní v sobotu celý den. Ale i tak, super úspěch! Představte si totiž, že dle organizace "Dobrá rodina" byste neměli vidět Vaše dítě vícekrát než jednou týdně, že by bylo zmatené. Ke komu si pak ale dítě má vytvořit vztah, na koho si má zvykat? Já jsem ty pravidla dodnes nepochopila a myslím, že nepochopím nikdy. Pokud přeci rodič o dítě stojí, měl by být kontakt umožněn. To byste už měli pak větší možnosti, když by dítě bylo v ústavní péči a bohužel to tak je! Pěstounská péče prý proto, aby dítě vyrůstalo v rodině, ale po čase Vás opravdu začíná jen napadat to, že je to obchod a že nejde o to, aby Vaše dítě bylo v pohodě, ale o peníze.

  Pěstounka samozřejmě z rozhodnutí šťastná nebyla a dávala nám to najevo různými poznámkami při předávání syna. Vůbec jsem tam nechodila ráda, ale o to asi šlo. Malého brášku jsem v úterý vozila za starším bratříčkem, jenže to se nelíbilo otci bratra. Jednou jsme se tam omylem před setkáním potkali a řval na mě před  kluky, že to je můj problém, že mám dvě děti, a že to jako ne, že je to setkání jen matky se synem a já jsem ožrala, kterému sebrali děti. Jindy mi psal, bez bratra a psa prosím, je to setkání matky se synem, ne žádný piknik, nebo něco v tom smyslu, jako že tam děti odložím a nic nedělám... (Jednalo se o hodinu!)

  Nevím, jestli to mám komentovat. Tento člověk v životě asi nepochopí, že se cítíte opravdu šťastní, když si Vaše děti spolu hrají, mají radost a Vy můžete být s nimi. Bohužel pokud opravdu nemáte v rozsudku, že můžete mít na setkání doprovod, byť je to bratr, babička, jiný příbuzný Vašeho dítěte, může druhá strana nesouhlasit a styk neumožnit. Moje maminka neviděla vnuka 4 roky, když tam chtěla se mnou jet, nesměla. Asi by si mohla požádat sama soudně, ale to nevím, jak by dopadlo, když syn nemá ani normální kontakt s vlastní matkou!, ale já jsem vlastně nebezpečná.

  Nevhodné chování otce, bojkot kontaktů, nařízené znalecké posudky, vše začal otec přenášet na mého staršího syna. Ti, co tam s námi jsou, to ani nevidí, ale já to samozřejmě vidím a přijdou i chvíle, kdy si říkáte, že ten kontakt omezíte. Nevíte, co máte dělat, protože Vás to bolí, za pár dní to většinou přejde, ale nedokážete si představit, čím to dítě musí procházet, protože, když by Vás opravdu nemělo rádo, tak se na to asi vykašlete, ale to přeci máma pozná a vidí a bohužel i ví, že někdo na něm pracuje a Vy máte jen hodinu týdně s ním pod dohledem. Nemůžete ho nikam vzít, nemůžete spolu nic prožít, podle otce,jsem nebezpečná, ale to by se snad již poznalo nebo ne?? Proto je tam s Vámi někdo další a ten tam je už 3 roky.

  Pokračování příště...

  Bára