Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 14.díl

  Nemám žádné dluhy, mám celkem luxusní bydlení, podotýkám, že z vlastního přičinění, mám příjem, manžel je řádně zaměstnán. Jsem po léčbě, v čem je tedy problém?! Vše postavili ale jen na mé osobě a prokazování abstinence v délce min. 1 rok po opuštění léčebny, proč nezapočítávají léčbu nechápu, člověk, který nechce přestat, většinou z léčby odejde, že užije potom. Také se to stane, ale to by pak asi nepřišel ani na soudní jednání.

  Tak to prostě u závislosti funguje a jen třeba samotná docházka někam svědčí o abstinenci. Byla jsem jediná z doléčování, kdo si žádal pravidelně o potvrzení a pravidelné dechové zkoušky. Tolik papírů o tom, že jsem v pořádku, snad ani nikdo nemá. Vím, že ostatní pacientky po ústavní léčbě dochází například jen k psychiatrovi jedenkrát za měsíc a mají děti u sebe, o jejich děti se starala většinou blízká rodina, ale vím i o jedné, která měla také syna v pěstounské péči a do půl roku měla dítě zpět a dítě mohla před předáním zpět vidět daleko častěji, přitom ústavní léčbu ukončila ještě před jejím koncem. Měla jí být prodloužena z kázeňského přestupku, ale její Ospod to pochopil i pěstounka.

  Je tedy problém v mém Ospodu??!! Bohužel slýchám například v Sananimu, kam chodím k psychiatričce, že je problém s Ospodem často. Dokonce konkrétně Ospod P10, že je tam něco špatně. Velmi častý je také problém s navrácením dítěte z pěstounských rodin. 

  Samozřejmě si čas od času vyčítám, proč jsem nebyla u staršího syna schopná chodit na soudní jednání hned, ale věřila jsem, že soudní jednání odročí má lékařská zpráva. Nebyla jsem v dobrém stavu, hlavně psychicky, ten alkohol tam asi moc roli ani nehrál. V jeden den jsem ztratila vše, co jsem milovala. A otec mého staršího syna toho řádně využil a Ospod najednou vycházel z jeho tvrzení, i když jsem je upozorňovala, že tato tvrzení jsou přeci nesmyslná včetně jeho příslibu toho, že až budu v pořádku, nemá problém s mým stykem se synem, což se samozřejmě teď potvrzuje...

  Udělala jsem chybu, ale byla jsem nemocná a osud mých dětí i trochu můj, dávám za vinu právě jejich postupu. Mohou Vám přeci stanovit dohled a kontrolovat Vás, ale to bych asi po nich chtěla moc aktivity. Existují i matky, kterým muž vzal dítě, udělal z nich blázna nebo alkoholika a vzaly si i život, proto opět podotýkám, že tato instituce by měla být přeci nápomocná, na tyto případy, situace školená, orientovat se v dané problematice a ne si například myslet, že alkoholismus se v léčebně vyléčí léky. Také relaps (napití) je bohužel součástí léčby, ale to by už nepochopili a nepobrali vůbec, a ještě k tomu se nemůžete ani rozčílit, protože pak by Vám řekli, že nejste stabilní, tedy schopni výchovy dítěte. Vždyť i téma, že maminky na mateřské dovolené skončí u skleničky, je dost časté. Toto vše píši pro ostatní jako moji zkušenost, protože ani mě nikdy v životě nenapadlo, že se mi toto stane, snila jsem o fungující rodině, chtěla jsem mít dvě děti....

  Další radou, kterou jsem v léčebně dostala, bylo změnit mé bydliště a prostředí, zbavit se vzpomínek a hlavně nepříjemného pocitu z bytu, kde se to vše stalo, kde jsem byla naposledy se svými dětmi a zbyly mi tam jen jejich věci a hračky, které jsem neměla dlouho sílu ani nikam zaklidit. Nebyl to domov, do kterého jsem se těšila, a ve kterém by mi bylo dobře. I hezké vzpomínky bolely. Chtěla jsem počkat, až budu mít děti u sebe, ale nakonec jsem se rozhodla udělat tu změnu pro sebe a vytvořit jim nový, lepší domov bez negativní energie, která se v tom bytě snad držela...

  Pokračování příště...

Bára