Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 16.díl

  Ani jeden týden jsme neprožívali v klidu. Pokaždé, když jsme si brali syna, čekali jsme, jak to proběhne, paní pěstounka třeba tvrdila, že se mu s námi nikam nechce a už se nám stalo i to, že nám ho nechtěla kvůli tomu předat, takže tam vždy člověk šel tak nějak nervózní. To samé, když jsem šla za starším synem nebo mu volala. Nervózní jsem byla hlavně vždy já. Když slyšel můj manžel, jak starší syn lže a papouškuje svého otce, už o tom a o něm pomalu nechtěl slyšet a k tomu ty znalecké posudky, kde samozřejmě syn vypověděl, že za mnou chodit nemusí, že maminka je hodná, ale vždy se opila. Sice jsem věděla, že to není z jeho hlavy, ale říkala jsem si, zda tam mám tedy vůbec chodit...

  Advokátka sice říkala, že ten posudek není špatný, ale mě v něm přišlo špatně vše, protože nic moc z toho nebyla pravda a cítila jsem, že to k nějakému většímu zlepšení moc nepovede.... Manžel byl už 4 měsíce doma, měl zlomené rameno, na nervy si nelezeme, ale vadilo mi, že tak nějak vše platím a neměla jsem pocit vděku. Paní z Ospodu P10 se konečně vítězoslavně vyjádřila pro návrat syna, jenže zase chyběla kontrola prostředí v mém novém domě a neobstarala si ani zprávu z doléčovacího zařízení, měla zprávy i fotky ode mne, ale to už nezmínila, hlavně, že ji pak zajímalo, kolik ten dům stál a pak také řekla, co jste jim za tu zprávu dala, tenhle vtip jsem jako vůbec nepochopila. Doléčování jsem se věnovala nad rámec a byla jsem jediná, kdo se ještě nenapil. I relaps (napití) je totiž součástí léčby, samozřejmě ho musíte přiznat a zastavit.

  Mladšího syna jsme si tak po roce a půl sice už mohli brát na víkend, ale nebylo to zrovna jednoduché, tím, jak pěstounka prodloužila jeho pobyt u sebe a byla na něj fixovaná, byla pro něho samozřejmě i mámou z mého pohledu, další v jeho světě byl táta, který s ním blbnul, já jsem byla paní, která se o ně starala, všechno zařídila a byla vděčná za každé milé slovo od mladšího syna, říká mi maminko, ale nevím, zda ví, co to slovo znamená. Možná je to jen slovo pro paní, co za ním chodí. Starší syn se naučil mi lhát do očí, a to mě asi trápilo ze všeho nejvíc a pak i to, že to se mnou nikdo doma už nesdílel.

  Nikdy by mě nenapadlo, že se stane to, co už se jednou stalo, že se s předáním dítěte pohádáme, manžel se opije a vzhledem k tomu, že alkoholik by neměl mít doma alkohol, tak že ho vyhodím a on na mne zavolá policii a pěstounku. Do poslední chvíle jsem nevěřila tomu, že to udělal, ale udělal a já jsem ve zkratu a v zoufalství, protože se mi úplně vrátily situace před 3 lety, kdy jsem vypila donesený alkohol a nakonec skončila v nemocnici, protože jsem řekla, že už nemůžu a nechci žít....

  Pokračování příště...

  Bára