Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 18.díl

  Často paní po čtyřicítce, ale i starší, učitelky, zubařky, doktorky, nejde jen o mladé lidi, kteří nemají rozum, nebo o lidi hloupé. A nikdy nevíte, kdy se to může stát i Vám….třeba právě proto, že alkohol je běžně dostupný všem a závislost často vzniká pomalu, nenápadně a často vzniká od jedné skleničky na uklidnění a končí to několika litry.

  Je sice pravda, že personál nemocnic to nemá často s takto nemocnými lidmi lehké, ale i tak bych očekávala lepší přístup. Jak jsem již psala dříve, sestry v Bohnicích, kterým se říká bachařky, by určitě změnu ve svém přístupu potřebovaly a určitě by byla ku prospěchu. Takto nemocný člověk je totiž labilnější a určitě nepotřebuje zrovna trestat.

  Byla tam například paní ve věku 58 let, která k večeru začala chodit po pokoji a hledat nějaké své věci, které tam samozřejmě s sebou neměla, protože tam nic mít nesmíte, z okna hledala svého psa a jediná reakce personálu – bachařek - byla taková, že ji prostě čaply a přikurtovaly a dál se to nijak neřešilo, případně do ní narvaly léky. Proč s paní nepromluvil třeba lékař nebo alespoň sestra, nic tak strašného nedělala, aby musela být přikurtovaná, jen chodila chvíli po pokoji. Myslím, že spousta lidí si řekne Bůh ví co, když si představí člověka, kterého museli přikurtovat k posteli. Ostatně, já bych si to představovala také, kdybych to nezažila, já jsem brečela a nechtěla tam zůstat.

  Zažila jsem tedy i řvoucí slečnu, která rovnou křičela, že chce přikurtovat, to mě tedy docela vyděsilo a nepochopila jsem to, neviděla jsem ji, jen slyšela křičet, a poté stejně pořád křičela. V tomto případě to kurtování chápu, horší pro mne bylo, že z jejich slov bylo patrné, že v této situaci nebude poprvé, dokonce chtěla do určitého pokoj. Takový případ je samozřejmě odstrašující, ale bohužel, pokud si člověk svou závislost nepřizná a neuvědomí, těžko může s touto nemocí bojovat a „uzdravit se“. 

  Uzdravit se v uvozovkách, protože nikdy zdraví vlastně nejste, pořád si musíte být vědomi toho, že jste nemocní a snažit se vyhýbat situacím, které by Vás mohly ohrozit. Nakupovat musíte. Já jsem se po čase naučila alkohol v obchodě nevnímat, regály s alkoholem jednoduše obejdete, úplně vynechat oslavy, i když já jsem nikdy nebyla žádný pařící tip, alkohol byla moje berlička, přesto je dobré nechodit tam, kde všichni pijí, a také byste se měli vyhnout zátěžovým situacím, což v mém případě nebylo možné a spíše tu bylo spousta lidí, které mi takové situace vytvářely. Proto je právě dobré chodit na doléčování, kde můžete tyto situace probrat, doléčování není o ničem jiném než o mluvení a zpracovávání určitých situací.

  Neexistuje lék, který by Vás závislosti zbavil, Vy musíte naučit Váš mozek myslet jinak. Často jsem na doléčování od jiných pacientů slyšela, že mají chuť na alkohol, tzv. bažení, a poté relapsovali, to já jsem třeba vůbec neměla. V paměti to měl jen můj mozek, tedy že jsem při  velkém stresu sahala po skleničce. Mému relapsu se v doléčování ani nedivili, každý týden jsem jim vyprávěla o dětech, pěstounce, která dělá vše pro to, aby měla mého syna co nejdéle, a otci staršího syna, který mě pravidelně urážel a jeho cílem bylo a je mi znepříjemnit i ten hrozně malý kontakt se synem. A ani manžel, ani já jsme nebyli nějak pod obraz. Manžel mi to udělal z trucu, když mám jít pryč já, tak ty taky nebudeš mít nic….

  Byla to běžná hádka, která se určitě děje i někde jinde, ale úplný úlet byl, že to manžel někde v naší situaci hlásil. A věřte, že bylo těžké to zpracovat a že jsem udělala vše pro to, abych dokázala, že to byla ojedinělá situace způsobená přes rok a půl trvajícím stresem a napětím, naštěstí jsme se zde setkali s lidským přístupem a pochopením.

  Pokračování příště...

Bára