Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 19.díl
www.inadhled.live Vzhledem k tomu, že tento můj příběh píši s odstupem tří a více let, tak na jednu stranu stále není lehké se vůbec k tomu všemu vracet a na druhou stranu, kdybych to psala průběžně, bylo by to pro Vaše čtení lepší. Zabývala jsem se při svém psaní vzpomínkami a dobu, která můj život nijak neobohatila a trvalo mi, než jsem se z ní nejen poučila, ale zároveň mi ukázala, že v boji o své děti se nikdy nesmíte vzdát.
Do reality se tedy přeneseme nyní, kdy mohu říct, že prožívám šťastné okamžiky.
Díky práci a pomoci místního, tedy mimopražského Ospodu, mám konečně svého mladšího syna doma, i když ještě stále běží lhůta na odvolání, protože rozsudek Vám doručí až za 30 dní a já doufám, že se už nikdo neodvolá, tedy respektive pěstounka. Paní pěstounka, podpořená „Dobrou rodinou“ do poslední minuty probíhajícího soudního jednání bojovala za to, aby se syn k nám nevrátil. V závěrečné řeči vedla proslov o tom, jak lžeme a nejsme schopni péče o našeho syna, o kterém už delší dobu tvrdí, že je nemocný a těžko zvladatelný. Já vidím zatím jen podobu v jeho otci, ale to když ji sdělím, tak tvrdí, že jeho nemoc nechci vidět, nebo ji bagatelizuji, což také paní soudkyni dlouze vyprávěla….
Poslední dobou jsem se už do žádných komunikací s ní raději nepouštěla….. Jen Vás chytala za slova a pak to používala proti Vám. I když nechápu, jak může mít pěstoun dle našeho zákona takové slovo, je to zaměstnanec státu, stará se o Vaše dítě, myslím, že by vůbec neměl být účastníkem soudního řízení. Díky jejím proslovům trvaly naše soudy vždy více jak 3 hodiny.
Na vyhlášení rozsudku jsme si museli tři dny počkat, bylo to sedm měsíců po tom našem incidentu, vše, co po nás chtěli, jsme doložili, Ospod byl pro vrácení syna, žádali jsme o dohled, říkala jsem si, že přeci soud nedá na paní pěstounku! A pokud ano, co by jako bylo s mým synem, u těchto pěstounů už stejně byl déle, než by měl být, a správně by u nich už být neměl. Pro paní pěstounku by samozřejmě bohužel bylo přijatelnější a pro „Dobrou rodinu“ zajímavější, kdyby šel do jiné pěstounské rodiny, pěstouni jsou mezi sebou v kontaktu, scházejí se, navštěvují a pro „Dobrou rodinu“ by to byl další byznys. Naštěstí se tak nestalo!!! Paní soudkyně nás požádala, ať se snažíme v zájmu chlapečka spolu komunikovat. Paní pěstounka hned sdělila, že to není problém.
A najednou z ní byla po soudu paní, která si s námi začala hned povídat a nabízet nám kontakt se synem, který před tím bojkotovala. Jsem dle znalců slabá, křehká, ale kdo by měl na toto žaludek, navíc ještě v souvislosti s Vaším dítětem? Snášet toto chování od ní v klidu bylo už náročné. A i když soud rozhodne, hned si syna vzít nemůžete a můžete čekat klidně další dva měsíce než rozsudek nabude právní moci.
Naštěstí opět zasáhl Ospod, uspořádal případovou konferenci a domluvil předání syna, a tak byl syn doma za 14 dní. Na Praze 10 se o toto nikdo nezajímal. Vzhledem k tomu, že se paní pěstounka nechovala profesionálně, syn má teď pomotanou hlavičku a neví, kam patří, ale jak plynou dny, je to lepší a lepší a není nic krásnějšího než, když ráno slyšíte dětský hlásek, který volá maminko……
Bára
