Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 3.díl

Co bylo dál....

  Určitě existuje spousta párů, které se hádají, něco popijí a mají děti. Problém však je, když si k tomu přivoláte orgány České republiky. 

  Policie nám domlouvala, ale protože tam byla dlouho, nemohla jsem pochopit, že na mě partner zavolal Policii do mého vlastního bytu, a tak jsem se nemohla uklidnit, musela nakonec přijet pracovnice Ospodu a my jsme museli malého syna odevzdat do nemocnice, jestli jsme mu náhodou něco neprovedli. Neprovedli, přesto tam musel zůstat, i když jsme nepůsobili tak, že nejsme schopni se o něj postarat.

  Přesto, že řekli, že si druhý den budeme moci syna vzít, nedali nám ho, a pak už ho nedali ani mne, mohl si ho vyzvednout jen otec. V podstatě měl otec zůstat na rodičovské dovolené a já se synem neměla být sama, což moje hlava nepobrala, a tak se situace u nás doma opakovala znovu a otec odevzdal nejen malého syna, protože s ním neměl kam jít, ale i můj starší syn už zůstal u svého otce.

 Doma jsem zůstala sama, v bytě plném hraček a dětských věcí..., nedalo se tam být, za střízliva už vůbec ne....Pamatuji si, že jsem jen brečela a vůbec nevěděla, co mám dělat, jak mám dál žít, ani se mi nechtělo....zůstala jsem tam tak týden, vždycky se mi někdo snažil pomoc, jenže mi zavolal záchranku a místo v nemocnici s nějakou pomocí, jsem nakonec vždy skončila a ten týden opakovaně na záchytce,  hrozná ostuda, šílené zážitky a akorát se ve mne stupňoval odpor k protialkoholním zařízením a nemocnicím.   Vysvobodil mne tenkrát maminky přítel, který pro mě přijel naotočku přes 600 km.

  A Ospod, nejprve mi řekli, že to mám brát tak, že můj starší syn je teď u otce na prázdninách, bylo to tak i naplánováno, a že pak mi ho vrátí. Nakonec ho nechali u otce s tím, že se máme domluvit na styku. Domluvit... my dva..., neuměli jsme se domluvit 7 let....a tak mi poradili jen organizace, které provádějí asistovaný styk, že tedy přes ně, ale ty měly plný stav. Víc mi Ospod nepomohl. Můj zdravotní stav se zhoršil, u maminky jsem sice nepila, ale brzy jsem zjistila, že nemůžu jít ani ven a vidět děti. Začala jsem okamžitě brečet, a tak jsem přestala chodit ven a nebyla pak ani schopná dojet na soudní jednání do Prahy, ani mi to lékaři nedoporučovali v mém stavu, a tak můj starší syn zůstal v péči otce a já bez kontaktu se synem a ten maličký skončil v pěstounské péči.

  Jediné vyjádření Ospodu bylo běžte se léčit, ale já si tenkrát opravdu nepřipadala jako alkoholik a opravdu jsem nechtěla do Bohnic, jednou jsem se tam ocitla a opravdu se mi tam nelíbilo, hlavně chování sester i lékařů. Staršího syna jsem viděla poprvé po 3,5 měsících na 1 hodinu asistovaně.....u mladšího byl možný také pouze takový kontakt 1x za 14 dní.

  Máte právo vidět své děti 1x za 14 dní na jednu hodinu asistovaně!  A co máte dělat pak, mezitím, jak máte fungovat?! To nikoho nezajímá, alespoň tedy ne Ospod na Praze 10.... Dnes už vím, že jiné Ospody fungují jinak, ale já patřila tam. Dovolat se tam nedá, na e-maily Vám nikdo nereaguje, bez ústavní léčby jsem stejně neměla žádnou šanci, aby mi děti vrátili, ale že děti nevidím, staršího syna jsem viděla pak tak jedenkrát za měsíc, jeho otec to často rušil, to nikdo neřešil.

  Dodnes jsem nepochopila, že to takto nechali, asi podlehli nakonec otci manipulátorovi a mému otci, který se k němu přidal. Můj otec, který mě naučil pít! Můj otec fungující alkoholik!