Rozvodové bitvy

   Předně, rozpad manželství je věc natolik obvyklá, že se nelze divit tomu, že se dva lidé po několika létech spolu strávených rozejdou. Člověk je prostě tvor, savec a jeho pudy jsou ještě stále ovlivněné přírodou. Není stavěn na jeden jediný vztah trvající po celý život. Ač to zní zvláštně, nebýt několik tisíc let vštěpované uměle vytvořené lidské morálky, nebyl by rozchod dvou lidí ničím, nad čím bychom se pozastavovali. Ale o tom jsme na inadhledu psali vícekrát a v archivu si jistě v rubrice Sex a vztahy odpovídající článek naleznete. Každý den tak končí partnerství mnoha lidí, to často proto, aby mohlo začít jiné. Někdo celý život hledá vhodný protějšek, jiný se smíří s nedokonalostí a rezignuje. Jen pár šťastlivcům se podaří svým výběrem popřít výše uvedenou skutečnost a díky náhodě a pozdější vzájemné toleranci a sladění povah dojde k zázraku, kterým je vztah na celý život.

  V moderní době to mají mladí trochu jinak. Své hledání životního partnera odsouvají na neurčito. Užívají si života bez povinností, stresů a výhledu do budoucnosti spojeného s rodinou. Ženám začínají tikat biologické hodiny podstatně později, někdy až tak, že je nakonec poměrně náhoda, když nějaké dítě porodí. Mladí pánové tyto hodiny nemají vůbec, takže je poměrně těžké je přesvědčit k tomu, že rodina je pro ně to pravé, na co celý život čekali. Najít poté tedy společnou řeč a zakládat rodinu kolem čtyřicítky se mnohým ani nechce. Obrovské množství lákadel, která odvádí pozornost mladší generace od rozmnožování se, poskytuje sice prostor pro zábavu, nevede však lidi k zodpovědnosti a rodičovství. Dalším aspektem jsou finanční a hmotné statky. Někdo prochází životem jako dlouhým flámem a v pětatřiceti nemá nic, další si spoří a pořizuje to, co mu dělá radost a zároveň má hodnotu. Nakonec ti, kteří hodně zažili, ale mimo zážitků toho moc nemají, musí mít buď dostatečné příjmy, nebo přijdou do situace, kdy vstupem do manželství najdou sponzora. Což se povede jen málokdy.

Vraťme se k oblíbené dvojici Plekanec a Vondráčková. Zatímco hokejista působící dlouho v kanadsko-americké NHL svým uměním vydělával pro většinu Čechů astronomické částky, nijak zářivá, ale aspoň půvabná zpěvačka Lucka Vondráčková opustila kalné vody českého showbyznysu a přesunula se do Kanady. Dvě děti jsou důkazem toho, že zpočátku vypadalo vše v pohodě, ale jak už jsme uvedli, člověk časem zjistí, že těch pár společných let je tak akorát a cesty se rozdělí. Což není až takový problém, snad jen děti se rázem octnou v jisté patové situaci. Láska k potomkům je většinou stejná na obou stranách a zpřetrhání pout skutečně bolí, navíc když dojde na klasickou bitvu o dětskou přízeň a objeví se podpásovky. U menších dětí jde o skutečně brutální využívání možností je ovlivnit, u větších zase působení na city a podsouvání smyšlených faktů a pocitů může způsobit naprosté odcizení. Většinou vyhrává ten agresivnější rodič, ovšem jde o Pyrrhovo vítězství. Ve chvíli, kdy se z pubertou postižených chlapců a dívek stanou dospělí lidé s vlastními pocity, zkušenostmi a láskami, často pochopí, že je vše trochu jinak.

  Nakonec přichází dělení majetku. Zákony se v různých zemích liší. Ty americké jsou, ostatně jako skoro pokaždé, postavené na hlavu. Vůbec neberou v potaz, kdo má větší zásluhu na životní úrovni manželů a rodiny. Vydělává li jeden partner vysoké částky, zatímco druhý je doma, byť s dětmi, nelze při případném rozchodu požadovat, aby ten doma fungující dostal polovinu nabitého majetku. Neuznávání předmanželské smlouvy je také jistým paradoxem. A přidá li se astronomický výpočet výživného na děti či partnera vycházející z výplat živitele, bývá výsledná částka často tak děsivá, že by nebylo možno se divit případnému zahrabání přizabitého nenasytného partnera. Slovní spojení ,,zachování úrovně  života´´ lze považovat za zločin proti logice. Jestliže jeden z partnerů zajišťoval rodinu finančně, druhý se sice staral o děti, ale nemusel jinak vůbec nic, není důvod, proč nadále zachovávat vysoký standard. Nebo chce snad někdo říct, že pečující rodič v chudší rodině má hůře ohodnocenou svou domácí práci než ten, který si žil nad poměry? U dětí by měl stačit výpočet určitých nákladů a najít způsob, jak jim něco uspořit, ovšem tak, aby to pro sebe mohly použít až po ukončení studia. Alimenty by měly být v té výši, která postačí standardní průměrné rodině k výchově dětí. Bitva o majetek by se tak velmi zjednodušila a vycházela by z reality, navíc by se na penězích pro děti nepřiživoval jeden z rodičů. Nenasytnost některých nemajetných vstupujících do vztahu s možnou vidinou budoucího výživného by rázem dostala stopku. Je také třeba vzít v potaz, jak dlouho bude ještě možno držet příjmy na stejné úrovni. Na druhou stranu je třeba zajistit, aby děti měly dostatečnou možnost nadále studovat a být připravené na život. Nikoliv však automaticky v luxusu.

  V podstatě nás rozvod Plekance s Vondráčkovou nezajímá. Je to jejich věc a jejich problém. Takový Řepka už ví, že mít děti je drahá záležitost a majetek se rozplyne tím rychleji, čím méně jste finančně gramotní. Ovšem někteří partneři, většinou partnerky, připomínají po rozvodu piraně. Možná i to je důvod, proč mnoho lidí nevstupuje do manželství. Nicméně i bez něj existují páky, které k majetkovému vyrovnání partnerů někteří používají. To už bychom se dostali do sféry vydírání, hrozeb a udávání. Pamatujte si. Nikomu nevěřte, nikomu se nesvěřujte a vždy myslete na zadní kolečka. I tehdy, když vidíte svůj rodící se vztah v těch nejrůžovějších barvách. Každá chyba je draze vykoupená.

J3.K