Ruce
www.inadhled.cz Nevím, kolik z nás si uvědomuje, jak mnoho používáme naše ruce, respektive jak rozmanité jsou činnosti jimi prováděné.
Jistě, naše horní končetiny jsou přímo stvořené k práci, ale každá jejich část má svůj význam. Jejich využití mimo práci je neméně důležité. Vynecháme li předurčení cokoliv uchopit a přemístit, jde především o jejich funkci prvního fyzického kontaktu. Časté je podání rukou při setkání, seznámení. A první stisk, způsob podání nám většinou o protějšku prozradí více, než bychom poznali po mnoha promluvených slovech. Podávání ruky, to je na samostatnou kapitolu. Zabývejme se tedy dalšími vlastnostmi.
Především prsty a dlaně o nás dokážou říci mnohé. Především u žen jsou to prsty, které mohou muže zaujmout. Jejich délka i štíhlost je velmi často pro pány stimulující a pohled na ně je impulsem k probuzení představivosti, což vy ženy víte a většinou svým rukám věnujete právem potřebnou ozornost. Nejde o šperky a diamanty, pravou ozdobou jsou krásné a upravené ruce. Ale co dlaně samotné? Je v nich vryto nějaké poselství? Napoví nám mozoly nebo naopak jejich jemnost o člověku více?
Je mnoho šarlatánů, kteří jsou ochotni nám věštit z ruky budoucnost. Již mnoho století si uvědomují, jak jsou záhadné čáry tajemné a jak je využít. Existují i téměř odborné statě o rýhách života i o zbývajících znameních v dlani ukrytých. Také lékaři přikládají spodní části našich tlapek význam a snaží se vypozorovat ze struktury kůže náznaky toho, jak je na tom naše zdraví. Obě tyto věci spolu mohou dokonce souviset. Ovšem pro mne je jejich důležitost jinde. Je spojená s pohlazeními od mámy, občas přistála tátova dlaň na mé hlavě a je jen otázkou, bylo li to právem či nikoliv. Já si stojím za tím, že jsem byl vzorný syn…no, většinou, zároveň si říkám, že je škoda každé facky, která padne vedle. Jenže…to se týká mých dětí a u těch si nejsem jistý, že bych je dohonil. Daleko radši bych však dlaně používal k plnění příjemnějších úkolů. Třeba potleskem projevit někomu podporu a úctu se mi už dlouho nepodařilo. A tak si přeji aspoň nechat své ruce dotknout se s láskou něčích dlouhých vlasů či snad voňavé pokožky, případně nepoužít hrubého násilí na dětech a kontaktem dlaně jim dát najevo naší blízkost, přejet po volantu auta, které mne někam dovezlo, či se z nich napít tak, jak jsem to u studánky dělal v dětství. Ano, i pouhými dlaněmi se dá mnohé říci…
J3.K