Tak to bych opravdu nečekal…
www.inadhled.cz V titulku jsem si půjčil proslulou větu Karla Gotta, kterou od něho již několik let slýcháme při vyhlašování výsledků ankety Zlatý slavík. Přesto se dále nebudu zabývat naším showbyznysem, ta věta měla navodit pocit překvapení z jisté situace.
Nedávno jsem byl svědkem náboru dívek a chlapců k jisté sportovní a zároveň několika kulturním akcím. Vyšlo pár inzerátů a uchazeči obou pohlaví se začali přihlašovat na castingové zkoušky. Největší zájem byl, jak jinak, u pubescentek o hostesky na Mistrovství světa v hokeji pořádaném letos u nás. Na inzerovaných cca 20 míst se přihlásil pětinásobek dívek a už v předsálí bylo cítit dusno z případné konkurence. Navíc velká část slečen ztratila soudnost a neuvědomovala si svůj nedostatečný vzhled a ani neprojevili snahu se jakkoliv upravit. Na poslední chvíli zadavatel zakázky pozměnil finanční krytí a tím by nebylo možné dostát slíbeným odměnám a castingová agentura zrušila zbývající castingy. Reakce dívek toužících po kontaktu s hokejisty ( který stejně nebyl vůbec v plánu) byly hysterické.
Zároveň probíhaly castingy k jiným akcím. A zde jsem byl překvapen nejvíce. Přihlášek chodilo poměrně stejně od pánů i žen. Rozdíl byl v přístupu. Kluci se dostavovali ve stanovený termín, upravení, a pokud měli zpoždění, pokaždé se omluvili předem a slušně se zeptali, kdy mohou přijít jindy, případně počká li se na ně. Dívky to měly úplně jinak. Když náhodou přišly, poznali jste, jsou li zvyklé absolvovat podobnou akci, či dělají li to poprvé. Těch pár, které se namalovaly, pěkně oblékly a vzhledem k tomu, že šlo o focení spodního prádla, tak si vzaly své a aspoň trochu kvalitní, by se dalo spočítat na jedné ruce. Zbytek se buď objevil tak, jak právě opustil hřiště, hygiena nic moc a o účesu a malování nelze snad ani hovořit. Rozhodně jsem nezáviděl fotografovi jeho práci.
Většina mladých žen však i přes několikerou komunikaci přes mail i telefon nepřišla vůbec. Bez omluvy, s nezájmem o to, že na ně čekalo pár lidí a přes slib, že se dostaví, se dvě třetiny neukázaly. Ozvaly se třeba o dva dny později s výmluvou a dožadovaly se nového termínu. Pokud ho získaly, ani to nebylo zárukou toho, že přijdou. Upozorňuji, že něco podobného se nestalo ani u jednoho kluka. Platí to i o tom, když dotyčná osoba byla vybrána dále. Kluk dostal instrukce, kam má jít, došel tam, a tím byl casting vyřešen. Dívky dostaly stejné instrukce a polovina z nich cestou zmizela a už o nich nikdo z castingové agentury neslyšel. Na dotazy, maily a telefony prostě nereagovaly.
Nevím, ale zdá se mi, že muži jsou vychováváni od malička k větší disciplíně a menší rozmazlenosti. Možná se věkem něco změní, jisté ale je, že kolem dvaceti let věku jsou kluci sice hravější, ale zároveň důslednější. Mají větší snahu něco dokázat a nebýt ve vleku. Ženy spoléhají na zájem o svou osobu, nepracují na sobě a věří ve věčné mládí. Dohání to později, když přirozená krása zmizí a ony si uvědomí, že zájem o ně opadá. A o to více se pak nadřou. Možná právě pozdní začátek a neschopnost pracovat na sobě i v mládí je to, co jim brání vyniknout i nad muži. Naštěstí existují výjimky. Nebo se mýlím?
J3.K
