Trezory
Každý z nás má v sobě aspoň malou nedobytnou schránku, která obsahuje tajné součásti našeho vědomí, které patří jen nám a nikdy by neměly opustit její dvířka.
Klíč od nich máme jen my a střežíme ten obsah jako oko v hlavě. Může tam být cokoliv. Tajná přání něco uskutečnit, vzpomínky na toho či tu, kteří nám vstoupili do života, aniž by si toho někdo všimnul, zásahy našich srdcí, tajná přání někoho potěšit, či ho naopak poslat bez fanfár do světa zapomnění. Mohou tam být naše výčitky, bolest, kterou nám někdo způsobil, naše špatné svědomí, kdy jsme svých chováním poškodili kohokoliv, aniž by to třeba někdo zaregistroval. Tajemství, lásky, milování, hříchy, nenaplněné touhy, skutky, za které bychom měli být potrestáni a přesto jsme se štěstím unikli.
Všechno toto máme pečlivě zamčené. Občas se ale objeví člověk, či snad vznikne situace, kdy máme chuť ten trezor otevřít a jeho obsah ukázat, říci na sebe vše. Ale přiznejme si, je to tak správné, uvědomujeme si možné následky? Už jsem to zažil, byl mi otevřen i jsem pootevřel a vím, že......, že je správné, pokud tyto schránky a trezory, tajná zákoutí našich srdcí i duší, když to vše zůstane zavřené a jejich obsah zůstane skryt, protože jejich otevření většinou přinese jen chaos a obavy v mysli těch, kterým je pootevřeme. Budou někdy pravděpodobně použity, či spíše zneužity proti nám. Pokud rovnou neodeženou, neodradí. Protože jen my víme, co vše vedlo k událostem, jejichž následky jsou pod zámkem a je jen na nás, jak se s nimi vyrovnáme
J3.K
