Jakou má u nás sport pověst?

 Mládežnické kategorie obou sportů jsou jistým ukazatelem toho, jak později vypadá situace u dospělých. Vzhledem k tomu, že jde o dvě odvětví, ve kterých se pohybuje v našich poměrech nejvíce peněz, lze očekávat nepravosti. Možná jsou tyto částky směšné v porovnání s těmi v předních evropských soutěžích, ale přesto jsou dostatečně vysoké na to, aby se kvůli nim fixlovalo.

  Hokejový potěr má díky úspěchům našich hvězd v zámoří širokou základnu a každý rodič sní o tom, že právě jeho syn se stane nástupcem Jaromíra Jágra, Patrika Eliáše a mnoha dalších elitních hráčů kanadsko-americké NHL. Sláva i příjmy jsou dostatečně velkou motivací k rannímu vstávání, kompromisům ve školním vzdělání i finanční investici. Obrovská konkurence mezi mladými hokejisty je pak důvodem k hledání cest, jak dostat své dítě co nejvýše. Pokud si myslíte, že talent je jediným a rozhodujícím kritériem, mýlíte se.

  Vladimír Růžička patří k ikonám našeho hokeje, jeho úspěchy v době hráčské kariéry byly korunovány titulem z Nagana. I jako trenér se zapsal do naší historie a měl by být personou bez poskvrny a příkladem pro mladou generaci. O tom však pochybují někteří rodiče jeho bývalých svěřenců, kteří občas i hovořili o výrazném prosazování jeho syna na úkor jiných v době, kdy jej trénoval ve Slavii a zároveň i o jeho jistých finančních požadavcích. I když se nakonec ti nejlepší většinou prosadí, může se stát, že někteří prostě psychicky nevydrží a se svým milovaným sportem i přes svůj nesporný talent skončí.

  Nyní se na scénu dostalo video natočené otcem, který se snažil napomoci svému synovi. Nevíme nic o schopnostech mladého hráče a netušíme, nakolik by hotovost podstrčená trenérovi pomohla vzestupu jeho formy, ale už jen možnost, která se nabízí, je krutým svědectvím o poměrech u naší mládeže a neschopnost Růžičky se přesvědčivě obhájit napovídá, že ne vše bylo v pořádku. Před mistrovstvím světa konaném v Praze a Ostravě je to velká kaňka.

  O českém fotbalovém prostředí si iluze nedělá už asi nikdo. Milan Baroš prošel několika evropskými soutěžemi a jistě má co porovnávat. Předpoklad, že by naše liga byla férovější, než například anglická, je nesmysl. V řídících funkcích jsou většinou lidé, kteří prošli několika skandály, v jejich minulosti jsou korupční aféry i rozhodnutí, jejichž kvalita byla pochybná. Morální kredit, provázanost s některými týmy a jejich činovníky jsou do očí bijící. To už nemluvíme o rozhodčích, jejichž výroky na hřišti často připomínají Kocourkov a jejichž vztahy s ,,bafuňáři‘‘ klubů jsou nepřípustné.

  Mládežnické kategorie jsou často otázkou sympatií rodičů a trenérů. Talent a zaujetí mladého fotbalisty nejsou zdaleka tím, co určuje jeho vytížení. Už v relativně útlém věku vstupují do hry peníze, kolem 12tiletých hráčů krouží chtiví skauti a jejich vliv na chod v týmech je někdy zarážející. I zde je to o citlivých známostech a chce li se některý z rodičů postavit zvyklostem a režimu, vystaví tím stopku svému dítěti. Týká se to bohužel i těch nejlepších týmů, které si sice na veřejnosti konkurují, v zázemí se však dodržují dohody, jejichž důsledkem je společný postup. Přitom jsou to právě rodiče, kteří přivedli své potomky ke sportu a jejichž peníze (měsíční poplatky, cestovné a startovné) drží nad vodou nejen mládežnická mužstva, ale podporují i ta dospělá. Sponzoring se poté stává vítaným přilepšením trenérů i klubů a v některých případech je i dostatečnou pobídkou k zapojení syna do týmové strategie. Doufám, že jsem to řekl dostatečně kulantně.

  Sport by měl být tím nejméně špinavým zrcadlem společnosti.  Pokud se někde učí děti nasazení, poctivosti, úctě i pokoře, hřiště je tím nejvhodnějším učebním nástrojem. Bohužel vše je jinak. Jsou v něm peníze a tím i možnost vlastního prospěchu. Jako v naší vrcholné i komunální politice, tak i ve všech stupních vedení fotbalu a hokeje jsou lidé poctiví i ti méně morálně kvalitní. Skuteční nadšenci jsou však na těch podstatných místech bohužel v menšině.  A podle toho to s naším hokejem a fotbalem vypadá.  Jak to dopadne? Milan Baroš zůstane osamocen a potrestán, Vladimír Růžička má oporu u svých nadřízených a nic se nevyšetří. Nakonec vše zůstane při starém. Bohužel…

J3.K