Kdo jsou a kde se vzali Hooligans??

Je to až neuvěřitelné, ale dalo by se s klidným svědomím říci, že obyvatelé Británie mají i při své nesporné kultivovanosti agresivní chování v genech. Margaret Thatcherová svého času prohlásila, že hooligans jsou jedním z nejznámějších britských vývozních artiklů, a že chuligánství je anglická nemoc.

Za vše může GEN

V dobách, kdy kontinentální Evropu děsily nájezdy britských „rowdies“, přišli britští historici s vysvětlením: Už od středověku byly generace mladých Britů zvyklé vyjíždět bojovat, rabovat, plenit, takže jejich chování ovlivňují geny. Historici dokonce zjistili, že jakýsi násilnický "gen", který třeba britská společnost má, dovedl Británii k jejímu postavení. Nejde samozřejmě o gen v pravém slova smyslu, ale o to, že "hooliganism", tedy v tomto případě agresivita a bojovnost, jsou součástí britské mentality a kultury.

- Možná není náhoda ani to, že Anglie dala světu fotbal, kdysi velmi tvrdou zábavu, která byla spíše bojem měst a vesnic a při níž rovněž docházelo k plenění, rabování a zabíjení. Malé fotbalové války byly tak drsné, že tuhle nebezpečnou hru dokonce v roce 1314 král Edward II. zakázal – a to středověk rozhodně nebyl nijak útlocitný. Edward k tomu měl však důvod - věřil, že by výtržnosti mohly vést k sociálním nepokojům.

A když už jsme otevřeli téma fotbalu

- Také asi není náhoda, že zatímco kontinentální Evropa na rvačky fanoušků za postranní čárou musela čekat celá desetiletí od příchodu moderního fotbalu, ostrované se začali řezat krátce poté, co poprvé kopli do míče. Anály uvádějí, že už po roce 1880 ohrožovaly skupiny předchůdců rowdies celé městské čtvrti, praly se mezi sebou, útočily na rozhodčí a hráče soupeřova týmu.

- Když Preston North End porazil v přátelském zápase Aston Villu 5:0, příznivci zasypali obě mužstva kameny, zaútočili na ně holemi, mlátili je, kopali a plivali na ně. Jeden z hráčů Prestonu byl zbit tak, že ztratil na několik dní vědomí. Následující rok se fanoušci Prestonu poprali s tvrdým jádrem Queens Park Rangers na nádraží. V roce 1905 stanuli přívrženci Prestonu kvůli násilí a "hooliganismu" i před soudem.

Kde se vzal chuligán

- Nejpravděpodobnější výklad je ten, že Hooliganové byli členové irské rodiny, kolem nichž vznikl gang pouličních rváčů, zlodějů, násilníků a vyděračů. Působiště měli v Londýně.

Může to být jen legenda, protože jediná zmínka o nich jako o rodině je v písni, která vznikla někdy koncem 19. století.

- První záznam o "hooligans" se objevil v tisku na jaře 1894. Zaznamenal, že kvůli útoku na policistu stanul před soudem 19letý Charles Clarke, "král gangu mladých lidí známých jako Hooligan Boys". Rozhodně to nebyli žádní andílci, protože noviny informovaly, že obchodníci v Londýně kvůli nim vyslali deputaci k ministrovi vnitra, aby je zastavil.

- Slovo hooligans zdomácnělo v mnoha jazycích. Zatímco v angličtině se jeho význam posunul, takže je automaticky spojován hlavně s fotbalovými násilníky, v češtině totalitních časů (podobně jako třeba v ruštině oněch dob) označovalo slovo chuligán cosi jako "protispolečensky se chovajícího výrostka".

A co vše dokáží hooligans?

- Válka v ulicích je v Británii celkem častým jevem. Stačí se ohlédnout na posledních třicet let. V roce 1981 vypukly rasově motivované nepokoje v londýnském Brixtonu. Zraněno bylo neuvěřitelných 279 policistů a 45 civilistů, shořelo na 100 aut, vypáleno bylo 30 domů a 150 dalších domů bylo poškozeno.

- Ve stejném roce vypukly podobné nepokoje v liverpoolském Toxtethu. Policie při nich musela poprvé v britské historii použít slzný plyn.

- Další podobné bitvy v ulicích, opět v roce 1981, při nichž hořely domy a auta, a sanitky odvážely zraněné, vypukly v Leedsu, Manchesteru a Birminghamu.

- Nové a daleko tvrdší nepokoje vypukly v roce 1991 opět v několika městech. Například v již zmíněném Birminghamu krátce poté, co vypadla elektřina. Tmu hooligans přivítali a hned využili k rabování a rvačkám.

- Nové bitvy v ulicích přinesl rok 1995. Opět Brixton a Leeds, k tomu i Bradford.

- Po šesti letech znovu Leeds, Bradford...

Většina násilí byla způsobena rasovým napětím, často poté, co policisté zatkli po zločinu nesprávné lidi. Pak ale začalo přibývat i „nerasových“ nepokojů. V roce 2004 vznikly bitky a vandalismus poté, co byla Británie vyřazena z fotbalového Eura. V roce 2005 opět Birmingham (rasové napětí mezi Afričany a Asiaty), v roce 2008 Manchester (fotbal), v roce 2009 Londýn (fotbal) a Luton (rasové napětí), v roce 2010 dvakrát Londýn (studenti).

Mimochodem, jak tvrdí knihy o anglických hooligans, jejich řádění na pevnině vděčí Británie za objevení značkového oblečení typu Lacoste, Sergio Tacchini, Kappa, Slazenger, Beneton a další (a dotyčné firmy vlastně také, protože se jim rozšířil trh). Když fanoušci Liverpoolu doprovázeli koncem 70. let svůj tým do francouzského St. Etienne, vyrabovali tam řadu obchodů, odkud si jako trofeje odvezli oblečení těchto značek. Nosili je zprvu stejně jako vojáci medaile, ale pak si pořizovali další a další. Tahle móda mezi fanoušky vyprchala až koncem 80. let.

foto: football-hoolligans.org