Mezinárodní zápas Česko – Izrael v rugby a nastavené zrcadlo
www.inadhled.cz V sobotu proběhlo v Praze na Podvinném mlýnu mezinárodní utkání v rugby mezi našimi borci a mužstvem Izraele.. Nejde ani tak o výsledek, utkání skončilo i přes velký bodový rozdíl ve skupině nerozhodně (český tým na tom je mnohem lépe), sanitka odvezla jen jednoho hostujícího playera a díky mohutnému finiši do té doby horších Čechů došlo k dělbě bodů.
V letošním roce se vrací mistrovství světa v této fantastické hře do místa svého vzniku, tedy do Anglie. Obhájci titulu Nový Zéland se tak postaví zbytku světa v boji o Světový pohár. Minulé mistrovství vidělo v televizi přes 4 miliardy diváků a stadion, na kterém se hrálo finále, by musel mít kapacitu 650 000 diváků, aby byl uspokojen zájem všech diváků. To vše svědčí o obrovské popularitě tohoto sportu napříč všemi kontinenty. Argentina a Kanada zastupují americký, Austrálie a Nová Zéland jsou jasnými adepty z jižní polokoule a k nim se přidává Jihoafrická republika, Francie a především týmy z britských ostrovů budou dalšími za úspěchem se ženoucími družstvy.
Rozdíl mezi naším rugby a tím na světové špici je propastný. Naše liga je amatérská, stejně, jako v jiných sportech chybí finance. Na rozdíl od špičky, kde jsou profesionální minimálně první a druhá liga, u nás i ti nejlepší chodí do práce. Nebo hrají např. ve Francii třetí poloprofesionální ligu. Tím je lecos řečeno, pohybujeme se tak až kolem 38.místa na světě. Je to škoda, jde totiž o celosvětově uznávaný sport, kterým se zabývají obě pohlaví. Bohužel se sponzoři našeho sportu věnují především kopané a hokeji, a ani tady to není srovnatelné se zahraničím. Miliardářů ochotných utrácet své peníze typu pana Křetínského z fotbalové Sparty Česko nemá mnoho, většina z nich se navíc věnuje svému byznysu a postupu v žebříčku sestavovaném časopisem Forbes. Tomu také odpovídá postavení velké části našich sportovců ve světě.
Tento problém se přenáší tedy i do rugby. Přestože turnaje mládežnických týmů jsou důkazem toho, že děti a jejich rodiče o tento sport zájem mají, se zvyšujícím věkem jejich řady řídnou a v dospělé kategorii jde o nadšení o oddanost tomuto náročnému sportu, který dělají opravdoví chlapi. Dokud se nezmění přístup státních orgánů i soukromého sektoru, nemáme šanci se špičce přiblížit. Kdyby šla pouhá polovina toho, co se v tomto státu rozkrade, do sportu a zbyla li by část i na rugby, byli bychom brzy konkurenceschopnější. To si ale zatím můžeme jen přát.
J3.K
