Moc radosti nám ten fotbal nepřináší
Dění na světové fotbalové scéně nám poslední dobou moc radosti nepřináší. Když to shrneme, prostě nám tento sport nyní moc nejde. Aspoň ne na úrovni dospělých.
Evropské poháry se nám téměř vyhnuly, jediná Sparta dokázala aspoň v jednom z nich zůstat. Liga mistrů byla nad její síly, ostudou je, že ji v předkole nevyřadil žádný velký gigant. Ostatní týmy vypadnuly dříve a přiznejme si, naprosto zaslouženě.
Naše reprezentace ukazuje na bídu ještě více, poslední prohra s týmem Spojených států není nijak výjimečným výsledkem posledních let. Nový trenér a mág Pavel Vrba byl příslibem pro budoucnost, bohužel ani on není pravý kouzelník a nynější generace svou fotbalovou kvalitou zdaleka nedosahuje té, v níž zářili Nedvěd, Koller, Baroš a další.
Také poslední dva mušketýři, kteří zažili tu dobu, v níž byli Češi postrachem pro každý světový tým, Tomáš Rosický a Petr Čech zestárnuli a mají problémy i na klubové úrovni. Námi oblíbený Rosa nastupuje minimálně (spíše vůbec) v londýnském Arsenalu, letní anabáze Petra Čecha, mistra na brankové čáře, přinesla rozuzlení až nedávno a pokud se mladý Belgičan Curtois nezraní, jen tak se do branky Chelsea nepostaví. Což není dobrá zpráva. Pro něho a ani pro reprezentaci.
Další fotbalisté se v kvalitních evropských týmech nevyskytují. Pár jich v zahraničí občas hraje, ale většinou nijak nevynikají, také se brzy vrací zpět do české ligy. Často vypadají tak, že v tetovacích salonech, u holičů a před zrcadlem tráví více času, než při tréninku. Chybí jim hlad po úspěchu a pokora. Naše první liga však zdaleka není na úrovni ani těch průměrných, tomu nasvědčuje pravidelná absence více našich zástupců v evropských pohárech.
Mládež může být příslibem, základna je dostatečně široká, ale chybí pro ni peníze. Ani ty největší klubové týmy nemají zdaleka plné pokladny a často jen díky sebeobětování rodičů se daří naplnit všechny ročníky a zajistit chod mládežnických týmů. Pokud se v této sféře situace nezlepší, můžeme těžko očekávat prudký vzestup kvality u dospělých. Po trávnících u nás běhá plno talentů, ale pokud se jim nebudou věnovat profesionální trenéři sledující moderní trendy, plno jich skončí dříve, než svým uměním budou moci dělat radost plným ochozům.
Čeká nás začátek kvalifikace na další mistrovství Evropy. Jak to vše dopadne? Věštit se nemá, ale vzhledem k Holanďanům ve skupině se nelze radovat dopředu. Ono se to stejně nevyplácí, takže budeme doufat v zázrak. A těšit nás může jen to, že krizi prožil zatím každý světový tým. V poslední době to jsou Španělé, Angličané a Francouzi, nedávno Němci a jistě budou další. Jde jen o to, abychom se mohli z této krásné hry začít někdy radovat i my.
J3.K