Opravdu děláme vše dobře?

   Máte li doma aktivního mladého člověka, jistě znáte to, jakým způsobem jeho záliba určuje Váš život. Sportuje li od raného věku, to znamená cca od 5ti let, a má Vaší podporu,  tak jste pravděpodobně prodali chalupu či chatu, naučili se trpělivosti a vysedávání na různě nepohodlných lavičkách a sedačkách a Vaše trávicí ústrojí poznalo mnoho druhů různých uzenin. Vypijete řadu nekvalitních káviček a v zimě horkých čajů, znáte rodiče ostatních playerů v jedné generaci z celé republiky. Některé přímo nesnášíte, s jinými se x let zdravíte a mezi těmi kolem Vás najdete i pár přátel.

  Se zvyšujícím se věkem a jistou polarizací se stanete opatrnějšími na to, co říkáte. Uvědomujete si sportovně – politické aspekty, které se kolem dětí vynoří. Svá specifika má každý sport. Jestliže například tenis je výrazně individuální a všichni jdou proti všem, v kolektivních sportech je situace jiná. Chcete mít osobnost, která bude mít jednou šanci proniknout do neužší špičky, zároveň musí dávat svůj talent do fungování celého týmu. Toho, který za rok může být úplně jiný. Sinusoida výkonů, změny trenérů, riziko přestupu jinam a vztahy uvnitř klubu jsou náležitosti, které neovlivníte, kdybyste se sebevíce snažili. Z Vašeho pohledu patří Vaše dítě k tomu nejlepšímu, přestože koučové na to mohou mít jiný názor. Je třeba pochopit, že je to podobné, jako ve škole. Trenér je jen člověk, takže existuje možnost, že si oblíbí někoho jiného, než je Vaše dítko. V tu chvíli začíná boj ve Vaší hlavě, co s tím? Oprostit se od černých úvah nebývá snadné, ne li někdy nemožné. Přitom statisticky vnímáno, profesionálním sportovcem se stane jen velmi malé procento. A ne vždy těch nejlepších. Každý věk sebou přináší jiné poznatky, desetiletá hvězda může v 15ti být průměrná a v 17ti skončit kvůli zapalujícím se lýtkům. Vydrží jen ti nejlepší a nejvytrvalejší.

  Vytvořit potomkovi dobré zázemí je pouze jeden atribut možného úspěchu v budoucnosti. Jednou věcí je finanční stránka, sport je často opravdu velmi drahou záležitostí, která může zahýbat rodinným rozpočtem. Přitom návratnost může být nulová. Sport dětí nelze tedy brát jako dobrou  a jistou investici do budoucna, díváme li se na to okem bankéře. V tomto případu výrazně vede vzdělání. Faktorů námi neovlivnitelných a určujících možnou úspěšnost je totiž tolik, že se nedají jen tak spočítat. Patří k nim píle, talent, schopnost jít za hranu, počítat se zraněními, dále mezilidské vztahy, psychická odolnost, protekce, ve vyšším věku schopnost komunikovat a prodat své dovednosti, ale nepřeceňovat je. Zároveň je potřeba mít velkou dávku štěstí na lidi kolem sebe. Jejich profesionalita je různá, stejně tak způsob práce s mládeží, vnímání a umění odhadnout, kdy je třeba pochválit či zkritizovat. Dar umět motivovat nemá každý a dávkování podpory patří k tomu, co určuje kvalitu trenéra. Takže ani sebelepší zázemí neudělá z dítěte šampióna. I dobrý sportovec by si měl umět plnit základní domácí povinnosti, být součástí domácího týmu a sport by měl zůstat koníčkem s tím, že zaměstnáním se nikdy stát nemusí.

  Co však chybí většině talentovaných dětí, to je pokora. Toto slovo je často skloňováno těmi, kteří skutečně něco dokázali a snaží se předat své zkušenosti dále, málo však vnímáno těmi, kterým patří. Naslouchat a řídit se jím patří do spektra vlastností určujících jejich chování a šance pro budoucnost pouze u těch skutečně nejlepších. S nabubřelostí a namyšleností se totiž řítí do propadliště dějin a nikdy se nestanou těmi, kterým budou tleskat zaplněné tribuny. Je tedy i na rodičích, kterým směrem posunou své děti. Ono vytvářet dokonalé a sterilní prostředí je totiž naprosto kontraproduktivní. A kdo to nechápe, svému dítěti ve skutečnosti moc škodí. To platí pro přílišnou péči matek a zaslepenost otců. Fandit dětem je naprosto v pořádku, sport je zocelí, ale vše má své meze. Je třeba si uvědomit, že své místo ve společnosti si musí vybojovat každý sám. Jen podpora nestačí.

J3.K