Respekt

   U svých soupeřů oceňuji výkony potleskem, jsou li na tom podobně. A k občasnému vítězství mi pomáhá i správný výběr protihráče. Což ale samozřejmě vždy neplatilo. Pamatuji si na zápas, kdy jsme se s týmem složených z mých přátel omylem dostali na prestižní turnaj a nastoupili proti rezervě prvoligových Tottenham Hotspurs. Uhráli jsme díky téměř nasazení života velmi slušný výsledek a získali respekt od hráčů, kteří o pár let později zdobili anglické trávníky. Myslím si,  nás i trochu šetřili, ale vzniklo z toho turnajové přátelství a trenér i mne osobně pozval do šatny a dával jim za vzor nadšení a nasazení, které jsme na hřišti předvedli.

  Nyní se chodím především dívat na zápasy synů. Oba hrají v předních týmech, mládežnická fotbalová Slávie je na tom lépe, než její dospělé áčko, druhý potomek v Rugby clubu Sparta nechává na hřišti nejen duši. To ale není to podstatné. Sport dává klukům mnoho dobrých podnětů pro život. Je to schopnost překonávat soupeře i sám sebe, také pocit zodpovědnosti, učí je sebekázni a potřebě i při individuálním přístupu být součástí týmu, sebereflexi a režimu.

  Je tu však ještě něco, čím je sport přínosem po stránce mentální. Je to přímo povinnost respektovat soupeře. Slovo Respect se stalo heslem Ligy mistrů právem. Už v dobách starých králů, kdy ještě čest měla v tomto světě svou váhu,sešli li se dva rovnocenní soupeři,uvědomovali si,jak směšnými by se stali, kdyby po jejich velkohubých narážkách na začátku skončil boj vítězstvím soupeře. Respektovali se navzájem a svou úctu projevili i po boji. Dokážeme to my?

  Sledujete li dění kolem nás, politická scéna rozhodně není kladným příkladem, chování sportovců k sobě navzájem i k rozhodčím…nic moc, pokud si uvědomíme, co se děje na ulicích kolem nás, napadá mne, že respekt se vytrácí. Mnozí si myslí, že si jej musíte vydobýt, zasloužit a já souhlasím jen částečně. Nelze jej požadovat automaticky, zároveň  ale je třeba říci, že by mělo být přinejmenším lidské vážit si jeden druhého aspoň na základní úrovni a zároveň míru svého respektu k někomu zvyšovat tím, co dotyčný dokázal a jakým způsobem.

  Naučme se dívat na své okolí bez pocitu, že my jsme jedineční a ostatní musí být rádi, že tu jsme. Protože jedině tak dosáhneme toho, že nad námi nebude nikdo lámat hůl dříve, než nás pozná. Podcenění kohokoliv se nám může stát osudným. Dá se tomu předejít. Míra inteligence se dá poměřovat i dle našeho chování k jiným. A proto si vážím svých soupeřů, pokud bojují se mnou čestně. A zatleskám jim, i když prohraji.

J3.K