Sheck Exley - Basic Cave Diving – A Blueprint for Survival - předmluva ke knize o jeskyním potápění
V roce 1974 zahynulo v zatopených jeskyních na Floridě 26 potápěčů. Od té doby se počet obětí snižoval, a to i přes rostoucí počet potápěčů, praktikujících jeskynní potápění. Největší podíl na tomto snižování incidentů má jistě úsilí "Sekce jeskynního potápění při Národní speleologické společnosti" (NSS) a dalších výcvikových systémů, například NAUI, FSDA, NACD, YMCA, PADI, které zajišťují kvalitní vzdělávání jeskynních potápěčů.
Jednak na úrovni „Cavern Diver“, to je potápění na kratší vzdálenost do nitra jeskyně, zhruba 130 ft, bez zúžených míst s kontaktem s denním světlem, což snižuje riziko problémů s vynořením k volné hladině a i na úrovni „Cave Diver“, což je průnik za hranici kaverny. Počet instruktorů, vyučujících jeskynní potápění se rozšířil, v květnu 1979 činil jejich počet, evidovaný NSS a dalšími systémy na 46. Jakkoliv se jeskynní potápěči v rámci NSS snažili seznamovat s příčinami fatálních nehod, analyzovali stresové situace, hovořili s rodinami a přáteli obětí, docházeli stále častěji k názoru, že příčiny nehod spočívají v nedodržování, nerespektování a nejednotnosti speciálních bezpečnostních procedur, které by měly být základem bezpečného potápění v jeskynních.
V roce 1973 se autor vracel z NSS workshopu o jeskynním potápění z Bloomingtonu v Indianě na důležitou schůzku na Floridě. V této době byl rychlostní limit na mezistátní dálnici 70 mil v hodině. Při cestě porušoval tento limit, ale pak se zastavil na odpočívadle v Tennesee, kde státní policie umístila děsivé fotografie s důsledky nehod. Dojem byl naprosto odstrašující a vedl k tomu, že dál pokračoval rychlostí maximálně 55 mil v hodině. Jako řidič věděl, že rychlá jízda může vézt k nehodám, ale až po této zkušenosti se rozhodl jezdit v rámci rychlostních limitů.
Manuály „Dixie Cavern Kings Cave Diving Manual „ (Exley 1969), „Cave Diving Manual“ ( Maunt, 1972), „Save Cave Diving“ ( Maunt, Exley, et. al., 1973), přinesly čtenářům popis, objasnění jeskynních potápěčských procedur a měly je přesvědčit o důležitosti jejich dodržování. Proč si nevypůjčit příklad postupu policie z Tennesee a nepoužívat konkrétních příkladů potápěčských nehod k poučení.
„Basic Cave Diving – A Blueprint for Survival“ nedělá nic víc, než uvádí čtenáře do aktuálního úvodu základů bezpečného jeskynního potápění na Floridě. Zatímco jména obětí byla změněna, popis nehod v úvodu každé kapitoly je přesný a skutečně zachycuje jejich průběh. Drsný portrét nehod by měl přesvědčit čtenáře o nutnosti dodržování konkrétních zásad, popisovaných na následujících stránkách.
Musí být správně pochopeno, že procedury, popisované v „Basic Cave Diving – A Blueprint for Survival“ nejsou výsledkem jakýchsi teorií nebo dohadů, ale byly mnohokrát prováděny a ověřeny přímo v polních podmínkách a FUNGUJÍ. Jsou ověřeny autorem této publikace při více než 2000 jeskynních ponorech, což nemá srovnání. Jsou však určeny a zaměřeny pro oblast Floridy. Není vyloučeno, že v jiných státech, oblastech a podmínkách bude nutné používat modifikované nebo jiné postupy. NSS „Cave Diving Manual“, který byl publikován v roce 1979, šel nad rozsah této publikace, byl obecnější a použitelnější i v jiných podmínkách a odlišných geologických a potápěčských oblastech.
Závěrem bychom rádi nasměrovali čtenáře a upozornili je na význam a nutnost ochrany jeskyň.
NSS Policy for Cave Conservation
NSS věří, že jeskyně mají velký vědecký, rekreační a přírodní význam. Tyto útvary jsou ale mnohdy ohroženy lidskou činností, dokonce i vandalizmem. Proto je nutné je chránit, zejména těmi, kdo je zkoumají nebo se v nich baví.
Je v silách společnosti pracovat na jejich ochraně i pomocí předpisů, zákonů a programů, podporováním osvěty, disciplinovaností jeskyňářů, zvyšováním znalostí o jeskynních systémech a spoluprací s jinými subjekty, vyvíjejících činnost v různých přírodních oblastech.
Je třeba chránit charakteristické rysy jeskynních systémů, zachovávání interiérů, výzdob a útvarů, regulovat přístup a veřejné trasy, neničit tyto systémy zbytečnými umělými zásahy, nezanášet odpady, nedopustit sbírání „suvenýrů“, atd.
Je třeba také mít pod kontrolou i vědecké sbírky hornin, minerálů, zkamenělin, pozůstatků živých organizmů, atd.
Společnost musí podporovat průzkum, mapování a jiné projekty, rozšiřující naše znalosti o jeskyních. Je třeba chránit speleothermy, které vznikaly tisíce let a jejichž poškození je nezvratné.
Při těchto činnostech je nutná spolupráce se soukromými majiteli jeskyní.
Velmi důležitá je i propagace, rozšiřování obecných znalostí, publikační činnost a zpřístupňování nových prostor.
Toto jsou povinnosti každého návštěvníka jeskynních oblastí. V opačném případě hrozí nebezpečí zničení jedinečných přírodních útvarů se zcela specifickými vlastnostmi a historií.
Přeji všem jeskynním potápěčům zůstat v bezpečí, být produktivní a mít radost z potápění.
Petr Večeřa
NAUI Representant
NAUI Course Director 45179
petr.vecera@volny.cz
facebook - Petr Večeřa